Mám rád drsného
Belmonda, mám rád komického
Belmonda. A tenhle film asi nejtěsněji balancuje mezi těmito dvěma polohami. Film začíná poměrně drsně, ale hned po titulcích do něj vtrhne
Belmondo doslova jako uragán. Nicméně i když šaškuje, ve chvíli, kdy se musí překlopit do drsnější polohy, to zvládá naprosto hravě. Od začátku hláška střídá hlášku, akce střídá akci. Od cca poloviny jde sice akční stránka stranou a začíná převládat příběh, ale ani tehdy film nezačne být nudný, protože
Belmondo se nezastaví ani při návštěvě kina, nebo když jde spát. Kromě toho má kolem sebe spoustu dalších výborných herců - mafiáni
Géret a
Brosset, prohnilí policajti
Balmer a
Kendall, osamělá spisovatelka
Marie Laforet, stárnoucí policista
Michel Galabru, všichni jsou skvělí. Vadily mi jenom dvě postavy. Věčně vykulená manželka majitele baru by mě ani zas tak neštvala, tak často tam nebyla, ale
Belmondova dcera je prostě na ránu. Celou dobu. A to je asi největší vada na kráse tohohle filmu. Ale jinak jich moc nemá. Možná je začátek trochu nejasný, ale veškeré nejasnosti se týkají Belmondovy identity, jak je to jednou pro vždy vyřešeno, zmatenost naprosto mizí. Není to tak ztřeštěné jako
Nenapravitelný nebo
Veselé Velikonoce, tak drsné jako
Profesionál nebo
Lovec hlav, akční scény nejsou tak propracované jako v
Kořisti či
Strachu nad městem a rozhodně to není tak dokonalé jako
Muž z Acapulca nebo
Zvíře. Nicméně mezi belmondovkami je to určitě jedna z těch lepších, možná i nejlepších.
8/10
a.k.a. Policajt nebo rošťák
Režie: Georges Lautner
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Marie Laforet, Jean-Francois Balmer, Claude Brosset, Georges Géret, Michel Galabru, Julie Jézéquel, Tony Kendall, Charles Gérard, Venantino Venantini, Michel Beaune, Michel Peyleron
Hudba: Philippe Sarde
Francie 1979
Žádné komentáře:
Okomentovat