Občas člověk něčemu neodolá. Když je horko, tak zvláště věcem, u kterých by se trochu ochladil. Já včera jenom tak projížděl knihovnu (což teda s horkem nesouvisí) a narazil jsem v ní na výtisk knihy
Generál nesmí promluvit, který jsem před nedávnem koupil v jednom antikvariátu za dost nízkou cenu. Autorem je
Alistair MacLean a v originále se kniha jmenuje
Where Eagles Dare. A jsme doma. Sotva jsem pohlédl na obálku, okamžitě jsem dostal chuť podívat se zase jednou na filmové zpracování, které je plné sněhu, mrtvých nácků a sněhu. V horku je mnohem lepší koukat aspoň na obrázku na zasněžené hory než na rozpálenou poušť. A ta chuť si to pustit byla tak velká, že jsem okamžitě našel DVD a pustil si to.
Já už jsem na tenhle film napsal jakousi... no, možná i označit to jako anotaci by bylo příliš smělé, každopádně recenzí bych to nenazval ani omylem, takže článek o tomhle filmu jsem napsal už před 4 lety, když jsem ho poprvé viděl. Od té doby už jsem ho viděl aspoň pětkrát, a pokaždé mě pořád stejně baví. Je těžký psát něco jinýho než chvály, a co vychválit dřív? Skvělého
Burtona coby tajného agenta, který by ukecal úplně každého? Typicky nemluvného
Clinta, který bez mrknutí oka postřílí desítky německých vojáků, a to i dvěma samopaly najednou (v každé ruce jeden)? Skvěle natočenou akci? Napínavý a zamotaný příběh, jehož konec by neuhodl vůbec nikdo? Vynikající hudbu?
Pravda, bezchybný film to není. Pár minichybek bych našel. To, že se celý film mluví jenom anglicky, mě nijak nevzrušuje.
Hutton nebyl
Tarantino, aby si mohl dovolit (zvláště v roce 1968) natočit americký film, ve kterém by se většinu doby mluvilo německy. Nicméně pravdou je, že si mohli aspoň pohlídat výslovnost německých jmen a názvů. Zvláště
Mary Ureová (o ní více později) zkomolí název hospody "Zum Wilden Hirsch" tak, že člověk okamžitě přestává věřit, že tahle ženská umí skvěle německy a může se infiltrovat do německé pevnosti. Stejně tak obsazení nacistů napůl německými herci (
Anton Diffring,
Ferdy Mayne, chybí tu ještě
Karl Otto Alberty a nejobsazovanější náckové 60. let by byli komplet) a britskými nedělá v tomhle ohledu dobrotu, protože německý důstojník (ten gestapák) by těžko vyslovoval Düsseldorf jako "Djůsldoaf". Další chybou je obsazení již zmíněné
Mary Ureové do role statečné a sarkastické dívky, kterou naprosto nezvládá. Co do ženských postav je snímek pochopitelně poněkud skoupý, ale aspoň tu máme
Ingrid Pittovou jako tajnou agentku, ačkoli její role je oproti knize dost zkrácená (v knize se o ní i poněkud více mluví, o tom více níže). Třetí minichybou, ale nepodstatnou, jsou okaté zadní projekce. Ty ale nejsou příliš časté a vzhledem k době vzniku filmu jsou i pochopitelné. Jo, a ještě je tam ten vrtulník, ale ani ten mi skoro vůbec nevadí.
Sledoval jsem to včera poněkud později večer a postupně na mne padala únava, takže zhruba v půlce jsem si dokonce říkal, že půjdu radši spát a dokoukám to druhý den. V tu chvíli začala jedna z mých nejoblíbenějších scén, kde
Burton přesvědčí německé velitele, že je na jejich straně, aby vzápětí otočil, a od té chvíle mě už ani nenapadlo to vzdát, protože hned po této scéně začíná naprosto dokonalá akční jízda až do konce, obsahující pár mých dalších oblíbených scének (
Clint přijde do skladu munice,
Clint proti vojákům se dvěma samopaly a vracející granáty,
Clint nad schody).
A dneska jsem se vrátil ke knize a rozhodl jsem se ji přečíst, abych porovnal, jak moc se odlišuje od filmového zpracování. Vzhledem k tomu, že scénář psal přímo
Alistair MacLean, tak co se týče děje, neliší se to takřka vůbec. Hlavní změny jsou ve jménech některých postav a řešení některých situací. Musím říct, že v tom mi film přišel lepší. Hrdinové románu dělají až šílené věci, které hraničí až s lehkovážností. Třeba založí požár v jedné místnosti, a Smith jde o patro výš, aby zachránil před uhořením spoutaného vojáka, kterého tam nechali. Jindy Schaffer poznamená něco jako "Zrovna to bouchlo v té ložnici, doufám, že tam nikdo nebyl". Vůbec co se týče mrtvých, je film podle mě nemilosrdnější než román. Navíc ona přestřelka na chodbě je popisována jen tak, že Schaffer střílí po tušených nepřátelích a pozornost se zaměřuje na Smithe, který se snaží spojit s Londýnem.
Další změnou je větší prostor pro všechny tři ženské postavy. Mary se objevuje vícekrát i během cesty do Werfenu a některé věci Smith odhaluje společně s ní. Heidi sice nevystupuje sama o sobě víc, ale o to víc je o ní mluveno, a to v souvislostech, které ještě zmíním. Největší změnou prošla německá mučitelka, která je ve filmu tmavovlasou upjatou starší ženou. V knize je to krásná blondýnka se zálibou v mučení. I Smithovi a Schafferovi společníci mají větší prostor než ve filmu, kde vlastně splývají ve stejný typ chlápka, kterému se nedá moc věřit.
Vlastně i některé postavy prošly do filmu změnou, a to hlavně co se týče jejich pozadí. Plukovník Kramer sice přijde o scénu, kdy se hádá s gestapákem majorem Von Hapenem (v knize kapitán Von Brauchitsch), ale narozdíl od strohého a přece jen trochu nevýrazného
Diffringa je knižní Kramer zosobněním respektu. Nechá se díky své ješitnosti snadno přesvědčit Smithem, k čemuž přispěje i to, že oba studovali v Heidelbergu a mají společného přítele. Co se týče Schaffera, vlastně jde o úplně jiný charakter - místo chladného
Eastwooda tu máme vtipkujícího a věčně nespokojeného muže, který se neustále těší, jak si po návratu zajde do hospody, mluví o sobě jako o "milovaném synáčkovi maminky Schafferové", zmíní, že je z Montany a nesnáší koně, tudíž se ohražuje, když mu někteří Angličani říkají kovboji. A především se zamiluje do Heidi, sotva ji spatří, a v průběhu akce se často zasní o tom, jak si ji odvede do Anglie. V těchto pasážích se i o Heidi dovíme něco víc, než ve filmu, včetně jejího pravého jména. Já jsem opravdu rád, že se tahle linie do filmu nedostala.
Jinak film mi připadá lepší. Některé věci typu zlézání skal nebo likvidace vrtulníku či přeřezávání kabelu už mi přišly dost navíc, stejně jako už dost nereálné věci při závěrečném pronásledování. Takže film beru všema deseti (
10/10), knize bych dal asi tak 7. Možná k tomu přispívá i dost podivný překlad. Už jenom ten název,
Generál nesmí promluvit...
Kam orli nelétají sice taky není přesné, ale je to mnohem lepší.
a.k.a. Kam orli nelétají
Režie: Brian G. Hutton
Hrají: Richard Burton, Clint Eastwood, Mary Ure, Anton Diffring, Derren Nesbitt, Michael Hordern, Ferdy Mayne, Ingrid Pitt, Patrick Wymark
Hudba: Ron Goodwin
Podle knihy Alistaira MacLeana
Velká Británie / USA 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat