PERCHÉ QUELLE STRANE GOCCE DI SANGUE SUL CORPO DI JENNIFER? (1972)

Pokud jste znalec, už podle názvu poznáte, že jde o film Giuliana Carnimea :) Ten proslul především jako tvůrce špageťáků a tohle je snad jediný jeho žluťák (tzn. giallo - když už počešťuju ;) ). Stejně tak já jsem fanda spaghetti westernů a z gialla jsem viděl zatím jenom tři filmy. Je teda pravda, že tohle jsem si nevybral kvůli Carnimeovi, ale proto, že vedle jinejch kousků, co se mi válí na disku, tenhle vypadal asi nejnormálněji (další jsou filmy All colors of the dark a Your vice is a locked room..., který oba vypadaj dost šíleně).

Příběh je zasazený vlastně do jediné výškové budovy, kterou obývají buď sexy dívky, které ale záhadný muž ohrožuje na životě, anebo podivné kreatury jako samotářská babka, podivínský profesor hrající po nocích na housle, nebo zrzavá lesba. Do tohoto prostředí přichází Edwige Fenech a její debilní kamarádka, které se záhy ocitnou v nebezpečí (vždyť Edwige je dost sexy). Edwige má navíc problémy se svým bývalým manželem, který ji nutil ke skupinovému sexu a drogám, a navíc se objeví mladý a přitažlivý prodejce bytů v podání George Hiltona. Takže tu máme zase typický giallovský ústřední pár, ale taky máme celkem úzký okruh podezřelých, čili od cca půlky už jsem měl vytipovány tři postavy, z nichž jedna je bezpečně vrah. Na druhou stranu se podezření neustále přelévá z jednoho na druhého a to až těsně do konce, takže přece jenom překvapení se konat může.

Carnimeo se vydal sice do jiného žánru, ale některé prvky ze své dosavadní práce si přinesl s sebou - kameru s častým zoomováním, hudbu Bruna Nicolaie, George Hiltona v hlavní roli a humor. Ten tvoří především vtipná dvojka policajtů, z nichž jeden připomíná zjevem Columba, rozhodně ne však důvtipem, a rozhodně se nestylizuje do role blbečka, který se ptá na nejrůznější podrobnosti, místo toho vymýšlí jednu špatnou hypotézu za druhou, a je vášnivým sběratelem známek. Druhý je pak jeho přiblblý kolega. Oproti ostatním dvěma filmům, které jsem z žánru viděl, a kde nebyl, mi ten humor přišel jako plus, odlehčoval jak až nesnesitelně vážné situace, tak i romantické scény, které díky tomu nejsou tak zdržující, jako třeba v The Strange Vice of Mrs.Wardh.

Brutalita tu téměř není, takže narozdíl od Case of Scorpions Tail tu nejsou nechutné scény typu vypíchnuté oko. Stylem mi to občas připomínalo Okno do dvora (z Hitchcocka, pokud vím, tenhle žánr přece jenom vychází) a v jednu chvíli dokonce Záhadu hlavolamu (kdo viděl, ví :) ). Jinak Edwige je krásná a skvělá, Hiltona mám radši coby drsného pistolníka než jako muže v nesnázích, ale samozřejmě nehraje špatně. Nicolaiova hudba nebyla špatná, ale nezapamatoval jsem si jediné téma. Celkově to bylo docela dobré, a myslím, že kdybych si měl vybrat, který z těch tří filmů, co jsem dosud viděl, si pustit znova, asi bych sáhnul po tomhle. Kvůli poldům, a taky proto, že tu nehraje Alberto De Mendoza, který mi nevadil snad jenom v Pošetilosti mocných a Nešikovných rukou. 7,5/10

a.k.a. The Case of the Bloody Iris
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: Edwige Fenech, George Hilton, Annabella Incontrera, Ben Carra, Paola Quattrini, Giampiero Albertini, George Rigaud, Carla Brait
Hudba: Bruno Nicolai
Scénář: Ernesto Gastaldi
Itálie 1972