Pokud vypadá takhle většina westernů točená od 90. let dál, tak se nedivím, že žánr skomírá. U
Sabaty jsem napsal něco jako že hlavním cílem toho filmu je stylovost. Tady to platí mnohonásobně. Detaily na pomalu se natahující bouchačky, cool zvukové efekty, cool kamera, kdy pistolník efektivně odjíždí od těch, kteří stojí za ním, detaily na krev stříkající z mrtvých těl, díry v jejich tělech, zpomalené pády... Prostě násilí je tak super, no ne? I když máme ve filmu chlápka, co škemrá, že zabíjet nechce. Ale von dostane rozum.
 |
| Já sem teda ta drsná pistolnice |
Příběh mi pak připomněl především
Tenkrát na Západě a nedávného
Triggermana s
Terencem Hillem (i když ten určitě krade odtud). Část se střeleckým soubojem je docela zajímavá, představují se různé postavy, různé podzápletky. To se mi dost líbilo. Z
Tenkrát na Západě je pak převzat motiv hlavní hrdinky, proč chce zabít záporáka. Narozdíl od
Bronsona, který všechno tajil, až po hodině a čtvrt se objevil první náznak toho, že s Frankem nechce mluvit třeba kvůli obchodu, a všechno jsme se dozvěděli až těsně před koncem a stačila k tomu jediná vyřčená věta, tady se už od začátku objevují (stylové) flashbacky, takže aniž byste se moc snažili, je vám do první půl hodiny naprosto jasné, proč vlastně
Sharon chce
Genea zabít. Mohli bychom jí fandit, kdyby se od začátku nestylizovala jako
Eastwood v sukních (vlastně v kalhotách... ale víte jak to myslím), čímž se stane nesnesitelnou. Ale zvykli bychom si, kdyby to nebyla taková pipina, co sahá po pistoli, sotva
Hackmana vůbec spatří, a tváří se u toho jako u porodu. Vůbec jediným "talentem"
Sharon Stoneové jsou její kozy, což na tenhle film nestačí. Na
Základní instinkt možná jo, ale ten jsem neviděl.
 |
| Herecké nadání Sharon Stoneové |
Druhým nejslabším článkem v hlavních rolích je
Russell Crowe coby "mírumilovný" kazatel, který pořád tvrdí, že se vzdal násilí, ale sotva dostane do ruky bouchačku, samozřejmě střílí. Já samozřejmě nečekám od westernu se ženskou v hlavní roli nějakou hlubokou psychologii postav, ale aspoň bych měl vědět, proč ten kdo zrovna tohle dělá. Scénář má samozřejmě mnohem víc slabin, zahrnujících třeba patetický proslov starého doktora na hřbitově, ale to bych mohl jmenovat dál a dál. Lepší část hlavních rolí tvoří mladičký
DiCaprio, který mě tu po
Djangovi opět přesvědčil, že není jenom ten krasavec co se utopil v moři, jeho postava mi přišla zajímavá a strašně upozaděná. Pravda, občas jsem doufal, že se zase objeví, ale pak se ukázalo, že to v tom klobouku je zase
Sharon. No a všemu vládne skvělý
Hackman. Ten sice má postavu dost jednostrunnou, ale hraje ji naprosto božsky. Člověk ho na jednu stranu musí nenávidět, na druhou si přeje, aby byl na úkor
Sharon na scéně víc, a aby jí i
Croweovi ustřelil palici. Stejný problém jsem jako dítě míval s televizními pohádkami, kde proti leckdy ani moc se neprosadivším začínajícím hercům a herečkám v nudných kladných rolích hráli borci jako
Přeučil nebo
Lábus. V malých vedlejších rolích se objevují staří westernoví matadoři
Pat Hingle (barman) a mihne se
Woody Strode jako rakvář. Byl to jeho poslední film.
Hudba mi občas přišla dobrá, občas až přehnaně stylová a občas naprosto
nevhodná (bubínky při souboji s indiánem? Co to mělo bejt?) Jako ne že bych se nudil, s
Hackmanem to bylo dost dobrý, ale
Sharon a scénář to dost srážejí. Rejža si měl radši pohlídat vyprávění než to, jak se udělá díra do padouchovy hlavy. Takže dám
6/10.
a.k.a. Rychlejší než smrt
Režie: Sam Raimi
Hrají: rozhoďnožka, Lex Luthor, Jack z Titanicu, ten druhej Russell než Kurt, Pat Hingle, Woody Strode
Hudba: asi tam nějaká byla
USA / Japonsko 1995
Žádné komentáře:
Okomentovat