ST. IVES (1976)

Zřejmě snaha o film-noir, míjící se naprosto účinkem. Zpočátku mi film prostředím připomínal Hluboký spánek, soukromý detektiv přijede do sídla boháče, dostane úkol, setká se s tam žijící okouzlující mladou ženou atd. atd. atd. Pokud se ale pamatuju, dál už to s Hlubokým spánkem nic společného nemá. Snaží se to ale působit stylově jako noirovka ze 40. let. Jenže Marlowe byl šupák a v honosné vile působil nepatřičně, víc seděl do prostředí zlodějíčků a pasáků z ulice. Bronson sice bydlí na dluh v hotelu, ale působí dojmem noblesního bohéma, který je v prostředí honosné vily jako doma, jeho auto, pokud mělo vypadat zastarale, působí spíše dojmem luxusu. Když se pak pohybuje v bistru mezi spodinou, a všichni se k němu chovají přátelsky, je to divný. Tam Bronson nepatří. Mimo to, Marlowe nebyl s policií moc zadobře, a kdykoli poldové mohli, tak si na něm pěkně smlsli. Tady má Bronson na policii ochránce a přítele, který je navíc vtipnější, než on sám! A ti blbí poldové jsou jenom blbí a nejsou nebezpeční.

Děj je tak zamotaný, že od cca poloviny jsem naprosto nechápal, o co vlastně jde. Čekal jsem, že mi to někdo vysvětlí, ale téměř nic jsem nepochopil. Možná je na vině moje nedostatečná pozornost. Jenže kdyby ten film byl opravdu zajímavý, tak bych to asi postřehl. Krom toho je to celé tak pitomě natočené. Připadalo mi to, jako bych sledoval epizodu televizního seriálu. Tomu napomáhá i hlavní hudební motiv, který se k filmu moc nehodí. Zase, při nějakých napínavějších scénách je to Schifrin tak, jak ho máme rádi, ale jinak nic moc. A krom hudby, triky k navození napětí jsou tak laciné! Temný muž ve stínu, záběr z auta s neviditelným řidičem na auto sledované, oko v zrcátku (hned poznáte čí, i když byste neměli). Ale nejvíc jsem si rval vlasy ze scény, která jako by vypadla z o šest let staršího (!) skeče z Monty Pythonů. Bissetová přijde za Bronsonem, svlékne se (nic samozřejmě neukáže, bohužel), lehne si k němu do postele, načež následuje prostřih na vybuchující ohňostroje. Pak se ukáže, že ty ohňostroje sleduje další postava v soukromém kině. Pak prostřih na nahou Bissetovou v posteli a oblékajícího se Bronsona a jejich nenucený dialog ve stylu "když už jsme se spolu vyspali, kdo vlastně jsi?" Já myslel, že si snad ze mě už dělají srandu. Jako by to měla být komedie, ale kam se poděly všechny vtipy???

Jinak akce tam není skoro žádná, jen jedna krátká scéna se třemi zloději, z nichž jeden vypadá trochu jako Freddie Mercury. Jinak se pořád kecá a kecá a kecá. Takže jediná obstojná věc jsou herci. Bronson je jediným důvodem, proč se na film dívat, a proč ho i dokoukat. Sice jeho volba jako noirového hrdiny by mohla znít trochu zvláštně, ale vlastně to vůbec není noir, takže proč ne. Jacqueline Bisset jako femme fatale je taky výborná, škoda, že nemá moc prostoru (i když zase víc, než jsem se z titulků obával). V menší roli psychiatra se objeví i Maximilian Schell, který působí dost vtipně. Ostatní herci jsou solidní. Jako, zase to nebyla ani taková nuda, jak to mohlo vyznít. Nedrží to pohromadě, ale kdybych to chytil v televizi třeba v úterý dopoledne třeba mezi Columbem a Walkerem Texas Rangerem, klidně bych se díval (mnohem radši než na Chucka). Ale do kina bych na takový film nešel, Bronson neBronson. 6/10

A takto dopadl další neúspěšný prodavač encyklopedií...

a.k.a. Nedokončená novela
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Charles Bronson, Jacqueline Bisset, Maximilian Schell, John Houseman, Harry Guardino, Dana Elcar, Harris Yulin, Jeff Goldblum, Robert Englund, Elisha Cook Jr.
Hudba: Lalo Schifrin
USA 1976