BLONĎÁK, DJANGO, RINGO A OSTATNÍ - část 5

Dnes si samozřejmě připomeneme hrdinu spaghetti westernů, který velice připomíná toho předchozího. Tři filmy, dva herci, jeden režisér, přesto tři různí Sabatové.

SABATA

Gianfranco Parolini už stvořil Sartanu, jenže se nepohodl s producentem. Poté se objevil producent Alberto Grimaldi, který spolupracoval už s Leonem na dvou částech jeho dolarové trilogie, zároveň spolupracoval s United Artists, tudíž mohl poskytnout větší rozpočet a zajímavější jména. Oproti Sartanovi se tak sabatovská trilogie točila i ve Španělsku (ačkoli italské exteriéry jsou tu taky, včetně haciendy Villa Mussolini, kde Benito jednou možná nocoval, a která se objevuje minimálně ve dvou Sabatech a třech Sartanech), místo téměř neznámého Garka (i když měl za sebou už pár hlavních rolí, diváky do kin nijak zvlášť nelákal) do hlavní role získal hvězdu kalibru Lee Van Cleefa.
První film je ještě nabouchanější, než Sartana. Sice nemá zdaleka tak zamotaný příběh, vlastně je velice, velice jednoduchý, ale důraz je především na styl, vše podpořeno zajímavou kamerou a střihem a podivnou hudbou Marcella Giombiniho.

Použitelné z obou stran

O Sabatovi samotném se v prvním filmu moc nedozvíme. Střílí na vzdálenost, na kterou nikdo jiný nedostřelí, nikdo na něj nemá, je nejchytřejší, nejrychlejší, nejmazanější a nejsilnější. Podpořen Van Cleefovým charismatem je to prostě nadčlověk. Používá pušku s nastavenou hlavní, a čtyřhlavňový derringer s dalšími třemi hlavněmi v rukojeti. Vlastně ani nepotřebuje pomocníky, přesto je má. Je to ukecaný, bodrý a především nesnesitelný Carrincha v podání stejně nesnesitelného Pedra Sancheze. Druhý radši nemluví, je to indiánský akrobat v podání kaskadéra pod pseudonymem Aldo Canti AKA Nick Jordan. Nejdůležitější je ale ten, který osciluje mezi stranou kladnou a zápornou. V tomhle filmu je to Banjo v podání hipísácky vypadajícího Williama Bergera. Banjo sice sedí stranou, ale rád o sobě dá vědět - nosí rolničky na nohavicích, a zničehonic začne brnkat na banjo. Že by inspirace Bronsonovým Harmonikou? Tento poskok se vyznačuje svou touhou po penězích a přebíháním z jedné strany na druhou. Snesitelný je vlastně jen v Bergerově podání.

Drsný hrdina, tajemný antihrdina a blazeovaný záporák

Co se týče záporáků, jsou to blazeovaní boháči v čele s aristokratickým Francem Resselem, po boku s vystrašeným Giannim Rizzem. Rizzo a Sanchez jsou snad jediní, kdo hrají ve všech třech filmech.

Karel Hála... vlastně Yul Brynner

Druhý film, Sbohem, Sabato, je úplně jiný příběh. Van Cleef byl asi zaneprázdněný, takže najali Yula Brynnera, a pro Itálii hrdinu pro jistotu nazvali Indio Black. Nicméně všude jinde ve světě je to samozřejmě Sabata. Ostatně zůstal režisér, půlka hereckého obsazení i celkový styl. Změnilo se pozadí. Místo zbohatlíkovi tyranizujícím městečko se bojuje proti vojenskému útlaku rakouských vojáků v Mexiku (sakra, o tý francouzský intervenci v Mexiku bych si měl něco přečíst, pořád mi není jasný, proč do toho Francouzi zatáhli Habsburky). Pedro Sanchez tudíž nehraje místního ožralu, ale velitele odboje. Samozřejmě v doprovodu dvou kaskadérů - jeden tančí flamengo smrti, když chce Sanchez někoho odstřelit (???), druhý pak pomocí jamky v botě vrhá koule. Nestálý pomocník je možná nejprotivnější ze všech - rudý kovboj Dean Reed, než přísahal věrnost komunismu a žil ve Východním Německu, neváhal točit na západě. Ulízaný hezounek, protivný, a člověk mu přeje ten nejhorší konec. Co se týče záporáků, tady je to především aristokratický plukovník v podání Gérarda Hertera - hraje v podstatě to samé, co hrál ve Velké přestřelce. Gianni Rizzo je jeden z jeho společníků. Ženský prvek je potlačen na epizodní roličku Nieves Navarro, přibylo otravné děcko v podání nejprotivnějšího špageťáckého dítěte, co v Tepepovi zastřelilo Steinera. Naštěstí tu není příliš.

Sanchez je pro Brynnera rozhodně přijatelnější parťák, než soudruh Reed

Samotný Sabata je úplně jiný, než Van Cleefův. Místo obleku a dlouhého kabátu nosí jakýsi černý oděv, s třásněmi a rozhalenkou, takže tak trochu připomíná Chrise ze Sedmi statečných. Nepoužívá kolt, stejně jako Van Cleefův Sabata, místo toho má derringer, ale jiný. Nemá ani nastavenou pušku, i když dostřelí stejně daleko, místo toho má zdobenou pušku, do které vkládá speciální zásobník na sedm nábojů... a jeden doutník! Charakterově je stejně neprůhledný, jako Van Cleef, ale opět, Brynner to svým charismatem vytáhne. Film pak podporuje o poznání kvalitnější hudba Bruna Nicolaie.

Sabata má vlasy? Ringovi se zmenšil nos? I Sanchez je z toho dost zmatenej...

V roce 1971 se Parolini vrátil k Van Cleefovi a Sabatovi i pro Itálii. Jenže to neznamená, že jde o přímé pokračování prvního dílu! Tady je úplně jiný Sabata. Přiznám se, že Návrat Sabaty jsem už hodně dlouho neviděl, ale některé rozdíly si tu pamatuju. Například Sabatova minulost. V prvním dílu jenom náznaky. Tady máme jasně řečeno, že bojoval ve válce. Krom toho je to sukničkář s příšerným tupé. Proč sakra Lee ve všech westernech po roce 1970 nosil nějakou paruku nebo tupé? Snad akorát v The Grand Duel ne. Pedro Sanchez hraje snad stejnou postavu jako v prvním díle, vrací se Aldo Canti, tentokrát oblečený, a Karis Vassili k němu přibývá do dvojice. Blondýnu s velkými ňadry střídá zrzka s velkými ňadry. Aspoň trochu stylového Ressela coby záporáka střídá uřvaný, přehrávající a upocený Albertini. A Bergerův náhradník, Reiner Schöne? Pravda, lepší, než Dean Reed. Ale připomíná silně vizáží Ringa Starra a na Bergera nemá ani zdaleka. Giombini se pak úplně utrhl ze řetězu, takže hudba je dost šílená, využívá např. brumle (zvuk jakoby vyskakující pružiny), a uvádí to ujetým songem o devítiprstém (?) muži se čtyřhlavňovým revolverem. Návrat Sabaty byl prostě průser. Možná ale vydělal, každopádně asi ne tolik, aby Parolini s Van Cleefem zkoušel dělat další díl.

Pan Tau, Django/Ringo/Shango/Garringo/vlastně cokoli chcete a Fajardo jako Mexičan v autě. A říkají si Sabata

Což ale neodradilo další tvůrce od točení neoficiálních sequelů. První, Arriva Sabata!, přišel v roce 1970 v hlavních rolích s Peterem Lee Lawrencem a Anthonym Steffenem jako Sabatou. Vypadá to, že Steffen to zkoušel snad s každým hrdinou, a krom toho se marně pokusil vytvořit několik vlastních.

Následoval film Wanted Sabata (1970), narozdíl od Sartanovek i oficiálních Sabatů mají tyhle sequely celkem sympaticky krátké názvy :) Sabatu hraje tehdy už asi ne manžel Olgy Schoberové Brad Harris. Má to docela pěknej plakát.

Abre tu fosa, amigo... llega Sábata (1971) by podle plakátu mohl vypadat, že Sabatu hraje Richard Harrison, ale hraje ho Raf Baldassare! Že by záporný Sabata?

A ten poslední, Attento gringo, è tornato Sabata (1972), vlastně španělský western, stejně jako ten předchozí, opět s Fernandem Sanchem ve vedlejší roli a Sabatu opět nehraje největší hvězda filmu. V tomto případě je to George Martin jako úplně jiná postava. Mám to, ale ve španělštině bez titulků. Nejvíc mě na tom, přiznám se, láká Rosalba Neri a pak Sancho. Martina nemám rád.

Tak a to by bylo všechno. Někdy příště Pravá a levá ruka ďábla :)