OŠKLIVCI A KRÁSKY (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU

Asi poslední část článku o hercích, které lze často vidět ve spaghetti westernech. Dnes o několika hercích, kteří hráli občas kladné, občas záporné postavy, ale především ty nejednoznačné, které záporáci neměli rádi a ani hrdina se na ně nemohl spolehnout. Podle definice z Leoneho westernu tedy "oškliví". A potom také o několika nejvýznamnějších herečkách, které se celkem často objevovaly v žánru, v němž ženy zdánlivě neměly místo.

MARIO ADORF (1930)

Původem italsko-německý herec se narodil ve Švýcarsku. Ve filmu se objevil poprvé v roce 1954. Prvním westernem, v němž si zahrál, byl francouzský film Roberta Hosseina Le goût de la violence (Chuť násilí, 1961). Další role získával v německých westernech, které se začaly točit po úspěchu Vinnetoua - a právě ve Vinnetouovi (1963) si Adorf zahrál hlavního záporáka. Dále hrál třeba ve Zlatokopech z Arkansasu (1964), točených v tehdejším ČSSR, rovněž záporáka proti Bradu Harrisovi a Horstu Frankovi. V roce 1965 se objevil ve španělském filmu Tierra de fuego (Ohnivá země), což by se dalo možná počítat jako špageťák, ale filmem s italskou koprodukcí byl až And for a roof a sky full of stars (Pod střechou z oblohy plné hvězd, 1968), kde si zahrál dobráckého a naivního parťáka mazaného pistolníka Giuliana Gemmy. Role, která ho dostává do tohohle výběru (a ne mezi záporáky) přišla o rok později ve filmu Specialista režiséra Sergia Corbucciho, kde si zahrál napůl kladnou postavu jednorukého bandity. V pozdějších letech dostával i role ve významných filmech, jako například v přeceňované sračce Plechový bubínek (1979).
Zajímavé filmy: And for a roof a sky full of stars (1968), Specialista (1969)

WILLIAM BERGER (1928 - 1993)

Původem rakouský herec začínal hrát nejspíš v USA, protože ve 2. polovině 50. let se objevil v několika amerických seriálech. Významnějším filmem byl Von Ryanův Expres (1965), kde si zahrál gestapáka. Poté se přesunul do Itálie, kde začal hrát napřed v komediích s Mastroiannim, v roce 1966 se objevil v prvních westernech (mj. nadaboval do angličtiny Lou Castela v Kulce pro generála (1966)). Berger hrál různé role záporné, občas i kladné, například v Dnes já, zítra ty (1968), ale nejvýraznější byl právě v těch nejednoznačných "ošklivých" rolích, jako například agent Siringo ve filmu Face to face (Tváří v tvář, 1967), nebo Banjo v Sabatovi (1969), kde si zahrál protivníka Lee Van Cleefa. Na počátku 70. let si zahrál v několika levných nevýznamných westernech, snad jediná výjimka byl film They call him Cemetery (1971), kde s gustem zparodoval svoje obvyklé pistolníky. V roce 1976 byl obsazen do role otce ve filmu Keoma, a tím se prakticky přehrál do rolí usedlých starších mužů (dále viz. California (1977), Django se vrací (1987)).
Zajímavé filmy: Face to face (1967), They call him Cemetery (1971), Keoma (1976)

ROBERTO CAMARDIEL (1917 - 1986)

Často obsazovaný španělský herec se poprvé ve filmu objevil v roce 1952. První westerny natočil v roce 1965, včetně malé role telegrafisty v Tucumcari v Leoneho Pro pár dolarů navíc. Následující rok se objevil například ve filmu Arizona Colt, kde si zahrál sidekicka hlavního hrdiny jménem Whiskey. Dále se objevoval v rolích záporáků i kladných postav po boku hrdiny, například ve volném pokračování Arizona Colt Returns (1970), kde Gemmu sice vystřídal Anthony Steffen, ale Camardiel zůstal, tentokrát jako Double Whiskey. Camardiel se objevil celkem ve 29 westernech, poslední natočil v roce 1978.
Zajímavé filmy: Pro pár dolarů navíc (1965), Velká přestřelka (1966), A train for Durango (Vlak do Duranga, 1967)

TOMAS MILIAN (1933 - 2017)

Tomas Milian se narodil na Kubě jako syn vysokého důstojníka, který byl ale po převratu uvězněn. Po propuštění  z vězení spáchal sebevraždu. Tomas poté raději odešel do USA, kdese po zhlédnutí filmu Na východ od ráje (1955) rozhodl stát hercem. První roli dostal v televizním seriálu Decoy (1958), na konci 50. let pak přesídlil do Itálie, kde začal hrát v různých filmech. První spaghetti western natočil v roce 1966, byl to film The Bounty Killer (Lovec odměn), kde si zahrál hlavní zápornou postavu. Tentýž rok se objevil i ve filmu Velká přestřelka po boku Lee Van Cleefa, kde si zahrál nejednoznačnou roli Cuchilla - na začátku je představen jako zlosyn, ale postupem filmu se přemění na oběť. Postava Cuchilla předurčila typ, jaký bude Milian příště ve westernech ztvárňovat - mazaný nevzdělaný rolník, který se stává obětí zlovůle kapitalistů, ale díky selskému rozumu vítězí. Podobnou postavu hrál jak ve vážnějších filmech typu Tepepa (1969), nebo naopak ve velice odlehčených, jako Companeros (1970), poté, co si Cuchilla zopakoval v Run, man, run (Utíkej, 1968). Hrál samozřejmě i postavy z jiného soudku, jako úchylný albín v Death Sentence (Rozsudek smrti, 1968), drsný pistolník v hororově laděném Django kill... if you live, shoot! (Django, dokud žiješ, střílej, 1967), nebo japonský samuraj v praštěné komedii Napřed střílej, pak se ptej (1975). Tentýž rok si zahrál jěště ve Fulciho filmu Four of the apocalypse (Čtyři z Apokalypsy), to byly jeho poslední westerny. Souběžně se proslavil v italských kriminálkách 70. let, ať už jako drsný policista Nico Giraldi, nebo komický Monnezza.
Zajímavé filmy: Velká přestřelka (1966), Face to face (1967), Companeros (1970)

ENRICO MARIA SALERNO (1926 - 1994)

Enrico Maria Salerno začal hrát v divadle, první film natočil v roce 1952. Ještě, než vstoupil do světa spaghetti westernu osobně, byl použit jeho hlas - právě on totiž nadaboval Clinta Eastwooda v dolarové trilogii (v italských verzích). Jako herec se objevil ve westernu až v roce 1966 ve filmu Tre pistole contro Cesare (Tři pistole proti Caesarovi), kde si zahrál záporáka Fullera, podle popisu, který jsem našel, to vypadá, že tento excentrický padouch si o sobě myslí, že je Julius Caesar. To zní tak praštěně, že si to snad i zkusím sehnat. Další jeho westernovou rolí byl "ošklivý" parťák Anthonyho Steffena v komedii A train for Durango. V roce 1968 pak natočil dva vážné westerny, zápornou postavu karbaníka v Death Sentence a hlavní postavu chromého pistolníka v Bandidos. To byly také jeho poslední.
Zajímavé filmy: A train for Durango (1967), Death Sentence (1968)

PEDRO SANCHEZ (1924 - 1995)

Narodil se jako Ignazio Spalla, ale ve westernech hrál pod kupodivu neanglickým pseudonymem Pedro Sanchez - typově se hodil do rolí buď krutých, nebo naopak pitomých Mexičanů. Poprvé se ve filmu objevil v roce 1965, ve stejném roce i v prvním westernu - všimnout si ho lze v Jednom stříbrném dolaru jako farmáře, který zachrání Gemmu před smrtí. Z výraznějších rolí zmíním např. poskoka Guilda v Johnny Hamletovi (1968), asi nejzapamatovatelnější role přišly v trilogii o Sabatovi (1969 - 71), kde si zahrál tři různé poskoky vlastně tří různých Sabatů (z nichž jeden se navíc původně jmenoval Indio Black). Tam nás štval asi všechny. Podle Shobaryho si zahrál celkem ve 24 westernech.
Zajímavé filmy: Johnny Hamlet (1968), Sabata (1969), Sbohem, Sabato (1970)

ELI WALLACH (1915 - 2014)

No a nakonec ten, podle kterého se celá sekce jmenuje. Eli Wallach hrál léta divadlo v New Yorku, než si ho všimli filmaři a poprvé si zahrál ve filmu Baby Doll (1956). Brzy získával výrazné role, prvním westernem byl slavný film Sedm statečných (1960), kde si zahrál hlavního záporáka Calveru. V roli záporáka Charlieho Ganta v epickém "budovatelském" filmu Jak byl dobyt Západ (1962) okouzlil Sergia Leoneho natolik, že když mu roli bandity Tuca v Hodném, zlém a ošklivém (1966) odmítl Charles Bronson, a rozmyslel si oslovení Giana Maria Volontého, nabídl roli právě Wallachovi. Tuco Wallacha proslavil v Evropě i ve Státech. V Itálii hned roku 1968 dostal podobnou roli Cacopoulose v Trumfovém esu, kde hrál vedle Buda Spencera a Terence Hilla. Další Tucovskou rolí byl i bandita v komedii z období revoluce Viva la muerte... tua (1971), kde hrál pro změnu s Francem Nerem. Posledním špageťákem, kde si už nezahrál Tucovskou postavu mazaného bandity, ale postavu čestného šerifa, byla komedie Napřed střílej, pak se ptej (1975) (kde zase pro změnu hrál s Giulianem Gemmou a Tomasem Milianem). Wallach byl i přes pokročilý věk aktivní až takřka do smrti, v roce 2010 dostal čestného Oscara.
Zajímavé filmy: Hodný, zlý a ošklivý (1966), Trumfové eso (1968), Napřed střílej, pak se ptej (1975)

Tím máme vyřešených sedm oškliváků a můžeme se věnovat dámám.

CLAUDIA CARDINALE (1938)

Původem tuniská modelka se poprvé objevila ve filmu v roce 1958. Brzy se stala erotickým symbolem a hrála role různých přitažlivých dívek v různých italských a francouzských filmech, například několikrát po boku Jeana-Paula Belmonda (např. Cartouche, 1962). Díky svému talentu hrála i u významných uměleckých režisérů Viscontiho (Gepard, 1963), nebo Felliniho (8 1/2, 1963). Brzy se stala tak populární, že začala hrát i v USA, například v prvním díle Růžového pantera. Ve Státech natočila i svůj první western, byl to film Profesionálové (1966), kde se objevila po boku Burta Lancastera, Lee Marvina, nebo Roberta Ryana. V roce 1968 jí Sergio Leone nabídl asi nejvýraznější ženskou roli, která se do té doby objevila nejen ve spaghetti westernu, ale snad i ve westernu vůbec. Byla to bývalá prostitutka Jill, která se provdala za farmáře, aby začala žít nový život, ale na Západě místo toho našla jen další utrpení - které ale díky své statečnosti přežila a nakonec se stala bohatou majitelkou pozemku ve vzkvétajícím městě. Tenkrát na Západě, kde se vedle Cardinalové objevily hvězdy první velikosti Henry Fonda, Jason Robards a Charles Bronson, je dodnes považovaný za jeden z nejlepších filmů vůbec. Cardinalová v Evropě natočila ještě jeden western, francouzskou "komedii" Petrolejářky (1971), kde si zahrála spolu s dalším sexsymbolem Brigitte Bardotovou. Neviděl jsem, ale prý jde o velice tupý film, v němž jde jen o to, aby obě herečky (a x dalších dívek) odhalovaly svá krásná těla. To zní trochu zajímavě, ale stejně se bez toho asi obejdu.
Zajímavé filmy: Tenkrát na Západě (1968)

IDA GALLI (1942)

Narozdíl od některých svých kolegyň, o kterých bude ještě řeč, Ida Galli neztvárňovala žádné femme fatale, ale spíše pasivní hrdinky, oddané hrdinům, které čekají na vysvobození. První filmy natočila v roce 1960, v roce 1963 se objevila i ve slavném Viscontiho Gepardovi. První westerny natočila v roce 1965. Tehdy se ještě Italové maskovali za Američany, takže Ida používala postupně několik pseudonymů, z nichž se nejvíce ujalo jméno Evelyn Stewart. V roce 1965 s objevila ve dvou filmech s Giulianem Gemmou, Jeden stříbrný dolar a Adios, gringo. V žádném výraznějším filmu se neobjevila, kromě Stříbrného dolaru jsem ji ještě viděl v Il suo nome gridava vendetta (Jeho jméno volalo po pomstě, 1968), kde si zahrála partnerku Anthonyho Steffena, a ve filmu The Unholy Four (1970). Hrála i v jiných žánrech, naposledy v roce 1991.
Zajímavé filmy: Jeden stříbrný dolar (1965), The Unholy Four (1970)

NICOLETTA MACHIAVELLI (1944 - 2015)

Nicoletta Machiavelli studovala Akademii umění a a k filmu se dostala v podstatě náhodou skrze producenta Dina De Laurentiise. Do role Evy v Bibli (1966) ji neprosadil, ale začala hrát v jiných filmech, včetně několika spaghetti westernů, na nichž se Laurentiis podílel - například Corbucciho Navajo Joe (1966) s Burtem Reynoldsem, Balík dolarů (1967) s Henrym Silvou, nebo film A Minute to Pray, a Second to Die (Minuta k modlení, vteřina k umírání, 1968) s Robertem Ryanem. Většinou hrála statečné a sebevědomé dívky vedle hlavních hrdinů. Zahrála si i titulní roli sexy pistolnice ve filmu Garter Colt (Kolt a podvazky, 1968). V 70. letech hrála v několika filmech s Alainem Delonem, po roce 1977 ukončila kariéru, vystudovala a dnes vyučuje na vysoké škole v USA. Osobně jsem s ní viděl jenom Navajo Joea, což mě moc nebavilo, a pak film Una lunga fila di croci (Dlouhá řada křížů, 1969) s velice toporným Anthonym Steffenem a s "ošklivým" Williamem Bergerem, a to taky není nic moc. Takže tentokrát bez doporučení.

NIEVES NAVARRO (1938)

Španělská modelka se k filmu dostala skrze producenta Luciana Ercoliho, kterého si posléze i vzala. Hned její první filmy byly westerny produkované právě Ercolim, Pistole pro Ringa a Ringo se vrací (oba 1965). V následujícím roce si zahrála nymfomanickou farmářku ve Velké přestřelce s Lee Van Cleefem. V žánru představovala většinou femme fatale, nebezpečné a přitažlivé ženy, s nimiž není radno si zahrávat. Později používala pseudonym Susan Scott, objevila se například v Light the fuse... Sartana is coming (1971) a mihla se ve Sbohem, Sabato - ale její divoký tanec na stole určitě spoustu diváků zaujal. V 70. letech se objevovala spíše v erotických filmech, naposledy si zahrála na konci 80. let.
Zajímavé filmy: Ringo se vrací (1965), Velká přestřelka (1966)

ROSALBA NERI (1939)

Stejně jako Nieves Navarro typ femme fatale, smyslná a okouzlující nebezpečná žena. Mám ji radši a líbí se mi víc, než Navarrová, ale viděl jsem s ní asi jenom dva filmy. Její osud je podobný jejím kolegyním - po vítězství v soutěži krásy se začala v polovině 50. let objevovat ve filmech, hrála v sandálových filmech, ve dvou dílech Angeliky. Ve westernu se poprvé objevila v roce 1966, ve vedlejší roli prostitutky v Arizona Coltovi a v roli hlavní záporačky v Johnny Yumovi, kde svedla snad každého (a papoušek by si také rád vrznul). Postupně hrála i v různých hororech, ve kterých se nestyděla často odhalovat (Google nabízí zajímavou fotogalerii ;) ). Poslední film natočila v roce 1976.
Zajímavé filmy: Johnny Yuma (1966)

GIOVANNA RALLI (1935)

Opak předchozích kolegyň. Začala hrát už v dětství (první film natočila v roce 1944), v 50. letech hrála v komediích mj. s Marcellem Mastroiannim, objevila se také u Felliniho. V 60. letech si díky své znalosti angličtiny zahrála v komedii Cos dělal za války, taťko? (1966) s Jamesem Coburnem a Harry Morganem, a také v koprodukčním westernu Děla pro Cordobu (1970). V roce 1968 si zahrála sympatickou revolucionářku Columbu v Corbucciho westernu Žoldnéř s Francem Nerem a Jackem Palancem. Hraje dodnes.
Zajímavé filmy: Žoldnéř (1968)

SIMONETTA VITELLI  (1950) 

Na závěr spíše zajímavost. Sehnat se o ní dá jen málo informací, ale vloni se na brazilských fanouškovských stránkách objevil rozhovor s ní, kde vzpomínala na natáčení svých filmů. Také odtamtud pochází datum narození. Z toho je jasné, že první film natočila v 17 letech, byl to film Straniero... fatti il segno della croce (Cizinče, pokřižuj se, 1967), který natočil její otec Demofilo Fidani (zajímalo by mě, jestli ty kozy v traileru jsou její). Simonetta, často pod pseudonymem Simone Blondell, hrála většinou v jeho levných filmech, kterými si Fidani později vysloužil přezdívku "Ed Wood spaghetti westernu". Simone se podílela se na těchto filmech i v jiných funkcích. Asi nejvýznamnějším westernem, kde hrála vedlejší roli, byl film W Django (1972) s Anthonym Steffenem. V polovině 70. let ukončila kariéru. Viděl jsem s ní jediný film, což bylo to nejhorší, co jsem v žánru viděl. Asi jsem cvok, ale mám těch Fidaniho filmů víc. Na různých stránkách jsem o nich četl a připadají mi tak šílené, že to vidět prostě chci. I když nejspíš budu litovat.

Tak, a máme to za sebou.