úterý 11. září 2012

HRDINOVÉ (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU

Další speciální článek, týkající se herců, kteří se objevovali ve spaghetti westernech. Nejsou to jenom suché biografie, píšu tam i svoje názory na tyto herce, typy postav, jaké vytvářeli, a názory na jejich filmy, které jsem viděl. Pod každým je i sekce "Zajímavé filmy", kde můžete najít doporučení na to nejlepší, co jsem s těmito herci viděl.

ČÁST 1 - THE GOOD

TONY ANTHONY (1937)
Tento původem americký herec, vlastním jménem Roger Pettito, se v 60. letech přestěhoval do Itálie, kde se stal hrdinou především ve Státech úspěšného filmu A stranger in town (Cizinec ve městě, 1967). Úspěch si vyžádal další dvě pokračování (obě režíroval Luigi Vanzi) a poté Anthony natočil novou trilogii s Ferdinandem Baldim - Blindman (Slepý pistolník, 1971), Get Mean (Naštvat se, 1976) a Comin' at ya! (Jdu na vás!, 1981), který byl natočen dokonce ve 3D. V 70. letech se přeorientoval spíše na produkci, natáčel další filmy a v 80. letech byl průkopníkem 3D filmů. V 90. letech se naposledy vrátil k westernu, když produkoval televizní film Dolar za mrtvého (1998).
Jeho postavy obvykle nevynikají rychlostí při tasení, silou, ani statečností, zato si jdou tvrdohlavě za svým (ať už jsou to peníze, zlato, nebo třeba ukradené zboží, i když jde o obchod s bílým masem) a často si počínají dost zákeřně. Místo, aby se svým protivníkům postavil čelem na ně číhá v různých skrýších apod.
Zajímavé filmy: The stranger returns (Cizinec se vrací, 1967), The silent stranger (Tichý cizinec, 1968), Blindman (1971)

MARK DAMON (1933 - 2024)
Americký herec, který hrál v 60. letech ve špagetách kladné i záporné role. Narodil se v Chicagu r. 1933 jako Alan Harris, ale toto jméno si později změnil na zřejmě atraktivnějšího Marka Damona. Zpočátku hrál v televizi, později hrál ve filmech, včetně hororů Rogera Cormana, jako třeba Zánik domu Usherů (1960) s Vincentem Pricem v hlavní roli. Později se stejně jako spousta kolegů přesunul za snadnějšími výdělky do Evropy. Hrál v dobrodružných filmech, v sérii "meč a sandály" a také například v hororu Maria Bavy Black Sabbath (1963). První westerny natočil v roce 1966, byly to filmy Johnny Oro a Johnny Yuma. režisér Sergio Corbucci, který s ním natočil film Johnny Oro ho dokonce původně chtěl do hlavní role ve filmu Django. Za sebe musím říct, že dobře, že je tam Nero. Nemám Damona rád, vzhledem mi připomíná spíše popovou hvězdu než pistolníka, a vůbec mi není sympatický. Ale zřejmě fanoušky měl, natočil celkem 10 westernů a točil i jiné žánry. V 80. letech natočil zase jeden film v Americe, další a poslední pak v roce 1997.
Zajímavé filmy: A train for Durango (Vlak do Duranga, 1967), Cry for revenge (Touha po pomstě, 1968)

CLINT EASTWOOD (1930)
Clinta netřeba představovat. Důkaz, že spjatost vůbec není dána počtem odvedené práce - Clint hrál jenom ve třech spaghetti westernech, ale právě on je většinou první, kdo se vybaví, když se řekne spaghetti western. Taky je zřejmě nejúspěšnější ze všech, o kterých tu byla a ještě bude řeč.
Zajímavé filmy: Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965), Hodný, zlý a ošklivý (1966)

GIANNI GARKO (1935)
Tento herec se narodil jako Giovanni Garcovich v dnes již chorvatském Zadaru. První film natočil v roce 1958, často hrál v různých filmech žánru "meč a sandály". První western natočil v roce 1966, byl to film Mille dollari sul nero (Tisíc dolarů na černou), kde ztvárnil zápornou postavu jménem Sartana. V roce 1967 pak hrál pod pseudonymem Gary Hudson tentokrát kladné role ve filmech $ 10.000 blood money (10 000 dolarů za masakr) a 100.0000 dollars per killing (100 000 za zabíjení). Role, která ho proslavila, přišla o rok později. Režisér Gianfranco Parolini vytvořil zcela nový typ hrdiny, elegantního karbaníka se zvláštním arzenálem, opět jménem Sartana. A do hlavní role byl znovu obsazen Garko (tentokrát pod jménem John Garko). Film měl takový úspěch, že byla natočena v letech 1969 - 71 další tři pokračování, tentokrát už ale v režii Giuliana Carnimea. Na tuto sérii navázaly další westerny s podobnými postavami, ať už další dva Carnimeovy filmy They call him Cemetery (Říkali mu hřbitov, 1971), nebo They call him Holy Ghost (Říkali mu Duch svatý, 1971). Zahrál si také po boku Lee Van Cleefa ve filmu Bad Man's River (Řeka zlého muže, 1971).  Poslední western natočil v roce 1973, byl to film Napadení. Dodnes hraje v Itálii.
Zajímavé filmy: $10.000 blood money (1967), série Sartana (1968-71) - zvláště čtvrtý díl, They call him Cemetery (1971)

GIULIANO GEMMA (1938 - 2013)
V mládí sportovec a obdivovatel Burta Lancastera se rozhodl stát se také hercem. První film natočil v roce 1958, o rok později se mihl v Ben Hurovi, dále hrál jako spousta kolegů v sandálových filmech. V roce 1963 se objevil ve Viscontiho Gepardovi, kde hrál hlavní roli jeho idol Burt Lancaster. Dále se objevil ještě ve dvou dílech limonády o Angelice. První westerny přišly v roce 1965 - a hned čtyři. Jako první film Pistole pro Ringa, který natočil se svým přítelem, režisérem Ducciem Tessarim. Po úspěchu Ringa následoval první díl Ferroniho trilogie Jeden stříbrný dolar, další Ringo, opět s Tessarim, a film Adios Gringo. Gemma byl nazván "národním kovbojem", protože byl první Ital, který se prosadil ve westernech, i když v těch prvních používal pseudonym Montgomery Wood. V dalších letech točil jeden western za druhým, jmenujme např. filmy Arizona Colt (1966), Dny hněvu (1967) s Lee Van Cleefem nebo Price of Power (Cena moci, 1969). Jako jeden z mála zůstal žánru věrný i poté, co přestal být o westerny zájem, a na konci 70. let natočil dalších pár filmů (mj. Stříbrné sedlo, 1978).  Posledním filmem byla adaptace komiksu Tex a pán temnot (1985), opět s režisérem Tessarim.
Gemma jako westernový herec není můj nejoblíbenější, ale ani bych neřekl, že ho vyloženě nemám rád. Obvykle se objevuje ve třech typech postav - vážné (Ringo se vrací, 1965), kde se mi dost líbí,  napůl vážný "drsný" pistolník (Pistole pro Ringa), kde ho rád nemám, a vyloženě komická postava (Napřed střílej, pak se ptej, 1975), kde mi pro změnu zase nevadí.
Zajímavé filmy: Ringo se vrací (1965), Dny hněvu (1967), And for a roof a sky full of stars (Pod střechou z oblohy plné hvězd, 1968)

RICHARD HARRISON (1935)
Tohoto pána nemám rád. Jako hrdina mi přijde nudný a tuctový. Původem americký kulturista se jako většina kolegů proslavil v sandálových filmech, v roce 1963 hrál v podle odborníků vůbec prvním italském filmu, který by se dal označit jako spaghetti - Duello nel Texas (Souboj v Texasu). Sergio Leone ho po odmítnutí Fondy, Bronsona a Coburna oslovil do filmu Pro hrst dolarů (1964), ale Harrison odmítl a doporučil Eastwooda (později to v nadsázce okomentoval jako svůj přínos světové kinematografii). Naštěstí pro nás, protože hrát v Dolarech Harrison, asi bych tu dneska neměl o čem moc psát. Nebo bych psal o úplně jiných věcech. Harrison poté hrál v dalších westernech, viděl jsem dva, ale nemůžu je doporučit, protože jsou oba velice špatné.

CRAIG HILL (1926 - 2014)
Narodil se v roce 1926 v Los Angeles jako Craighill Fowler, první role ve filmu a televizi začal získávat na počátku 50. let. V polovině 60. let začal točit v Evropě. Asi jeho jediný film, který se dá označit za významnější je For a taste of killing (Pro požitek ze zabíjení, 1966), jinak hrál v béčkách. Dodnes snad žije ve Španělsku.
Viděl jsem tři jeho filmy, jediný, který asi stojí za zhlédnutí, je právě For a taste of killing. I want him dead (Chci ho mrtvého, 1968) mě zklamalo, Pohřběte je hluboko (1968) naopak příjemně překvapilo, i když žádný zázrak to není. Sám Craig Hill, jak jsem se zmínil asi pokaždé, když jsem o něm psal, vypadá jako směska Eastwooda, Nera a Terence Hilla, ale nemá ani na jednoho z nich.

TERENCE HILL (1939)
Terence snad také vůbec není potřeba představovat. Mario Girotti začal hrát už jako dítě na počátku 50. let, v 60. letech se objevil ve Viscontiho Gepardovi a ve čtyřech Mayovkách, včetně Rudého gentlemana (1964). Po návratu z Německa do Itálie mu byly pro jeho podobu s Francem Nerem nabídnuty role hned v několika westernech - neoficiální sequel Djanga Ať žije Django (1968), bláznivý muzikál Malá Rita (1967) a western Bůh odpouští, já ne (1967), kde se poprvé setkal s Budem Spencerem, se kterým utvořili nerozlučnou dvojici. Pro tyto filmy si změnil jméno na Terence Hill, což mu už zůstalo. Asi by zapadli, nebýt komedie Pravá a levá ruka ďábla (1970), která z nich utvořila mezinárodní hvězdy, a určila žánr, kterému se oba budou napříště věnovat.
Zajímavé filmy: Pravá a levá ruka ďábla (1970), Podivné dědictví (1972), Mé jméno je Nikdo (1973)

GEORGE HILTON (1934 - 2019)
Rodák z Uruguaye vyrůstal v Anglii, filmovat začal ve druhé polovině 50. let v Argentině a od 60. let žije a pracuje v Itálii. Čili světoběžník. V prvním westernu Massacre Time (Čas masakru, 1966) zazářil po boku Franca Nera v roli, ve které dostal šanci předvést svůj komický talent. Ten poté využíval v mnoha dalších westernech, zvláště po úspechu spencer-hillovských komedií. takže kromě vážnějších filmů jako např. Any Gun Can Play (Půjdu, zabiju ho a vrátím se, 1967) nebo Bullet for Sandoval (Kulka pro Sandovala, 1969) hrál i v praštěných komediích jako They Call Me Hallelujah (Říkají mi Aleluja, 1971). Dokonce v jednom filmu ze Sartanovské série nahradil Gianniho Garka (Sartana's here, trade your pistol for a coffin - Sartana je tu, vyměň svou pistoli za rakev, 1970). Osobně mám Hiltona celkem rád ve westernech, ale zatím jsem jich s ním bohužel moc neviděl.
Zajímavé filmy: Massacre Time (1966), The Ruthless Four (Zlato Sama Coopera, 1968)

PETER LEE LAWRENCE (1945 - 1974)
Němec Karl Hirenbach se poprvé ve westernu objevil v roli zastřeleného švagra Lee Van Cleefa ve filmu Pro pár dolarů navíc (1965), v hlavní roli se objevil až o dva roky později ve filmu Fury of Johnny Kid (Zuřivost Johnnyho Kida), westernové adaptaci Shakespearova Romea a Julie, zatím jako Arthur Grant. V dalších třech westernech ze stejného roku už byl Peterem Lee Lawrencem. Westerny točil převážně ve Španělsku až do roku 1972, točil by zřejmě i dál, kdyby nezemřel v pouhých 29 letech na nádor mozku. Osobně jsem s Peterem Lee Lawrencem viděl jenom Nešikovné ruce (1969), kde mě moc neoslovil. Takže zase žádné doporučení.

FRANCO NERO (1941)
Další z těch, kteří většinou točili jiné žánry, ale přesto je jejich jméno nesmrtelně spjato s jediným žánrem. Poprvé se ve filmu objevil v roce 1962, ve westernu poprvé v roce 1965 ve filmu The Tramplers. O rok později ho Sergio Corbucci obsadil do filmu, který ho udělal nesmrtelným - Django. Nero se v témže roce objevil ještě ve dvou podobných rolích mlčenlivých drsných pistolníků, ale brzy ho to zřejmě přestalo bavit, tak začal zkoušet štěstí v Americe. K westernům se vrátil v roce 1968 v úplně jiné, napůl komické roli polského žoldáka ve filmu Žoldnéř. Podobnou roli si zahrál ještě ve filmu Companeros (1970). Poté se objevil ve dvou dílech adaptace Londonova Bílého tesáka (1973 a 74), a pak začala jeho plodná spolupráce s Enzem G. Castellarim na filmech Vůně cibule (1975), Keoma (1976) a dalších, mimožánrových. Nero se ještě vrátil k westernu filmy Django se vrací (1987) a Jonathan z kmene medvědů (1993), letos se objeví v Tarantinově kvazišpageťáku Nespoutaný Django.
Zajímavé filmy: Django (1966), Žoldnéř (1968), Companeros (1970)

BUD SPENCER (1929 - 2016)
Buda netřeba představovat a jeho biografie by byla asi podobná jako Terencova. Zatímco Terence Hill hrál ve dvojici toho hubenějšího, jehož životním posláním je štvát všechny okolo, včetně Buda, a posílat mu soupeře na ránu, Bud je tím, kdo se brání nějak aktivněji zapojit do dění, je nevrlý a líný. Ve westernech se ještě ve vážné éře pohyboval celkem dost, jmenujme např. filmy Dnes já, zítra ty (1968) nebo Proč žít a proč umírat (1972), kde nahradil Eliho Wallacha. Producenti, jako by mu nevěřili, že utáhne film sám, mu většinou k ruce strkali další povedené parťáky, kteří byli čím dál trapnější - borce typu Jamese Coburna nebo Jacka Palance vystřídali komici jako Enzo Cannavale. Nakonec ještě dostal k ruce děti.
Zajímavé filmy: Ať to nemá stejné, jako Terence, tak třeba Trumfové eso (1968), Armáda pěti mužů (1969), Malý unavený Joe (1971)

ANTHONY STEFFEN (1929 - 2004)
Narodil se v Itálii, ale měl brazilské předky. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1955, první western byl německý, Reinlova adaptace Posledního Mohykána (1964). O rok později sehrál hlavní roli ve filmu A coffin for the sheriff (Rakev pro šerifa), a tím začala jeho dlouhá špageťácká kariéra. Většinou hrál tvrdého pistolníka eastwoodovského typu, občas ale působil až příliš dřevěně. Sem tam byl film namíchán i s komedií, jako třeba u filmů A train for Durango (1967), nebo Apocalypse Joe (Joe Apokalypsa, 1971). Často také hrál v Djangovských plagiátech (Django the bastard - Parchant Django, 1969, W Django, 1972). Poslední western natočil v roce 1975, poté hrál v několika nízkorozpočtových hororech. Zemřel v roce 2004 na rakovinu v Riu de Janeiru.
Zajímavé filmy: A train for Durango (1967), Cry for revenge (1968), Apocalypse Joe (1971)

Někdy příště druhá část - THE BAD.
Jestli vám chybí nějaký váš oblíbenec, tak mi napište do komentářů - buď se objeví jindy, nebo jsem na něj zapomněl.

9 komentářů:

  1. Opět fantastickej a vyčerpávající článek, kterej by se (spolu s tím třídílným o historii subžánru) krásně vyjímal na nějaký český obdobě SWDb. Abych pravdu řekl, třeba s takovým Peterem Lee Lawrencem, Markem Damonem nebo s Craigem Hillem jsem ještě ani neměl tu čest. Už se těším na THE BAD. Budou i THE UGLY? Nevím, nevím, jak bych pány rozlišil...

    OdpovědětVymazat
  2. Pardon, zase jsem se zapomněl podepsat.
    Kubaso

    OdpovědětVymazat
  3. Už asi tuším. Že ty chceš dát mezi THE UGLY ženský:-)?
    Kubaso

    OdpovědětVymazat
  4. a co naši známí dvojnící a napodobitelé? :-D Ti budou Ugly?
    O Tarantinovi nechci nic slyšet, mám vždy vyrážku. Mám pocit že nedělá nic jiného než že vykrádá westerny ve velkém. Náměty a hudbu. A pak ho všichni obdivují co dokázal vymyslet a jakou hudbu k tomu složit.

    Si myslím že některé další Clintovy filmy byly více špageti než americké, jako třeba Dva mezci pro sestru Sáru, Tulák z plání a podobně. I když se teda asi nepočítají.

    OdpovědětVymazat
  5. The Bad i The Ugly budou, do the Ugly jsem prozatím zařadil Eliho Wallacha (koho jinýho?), Tomase Miliana, Williama Bergera a Maria Adorfa, možná přibyde ještě někdo - jsou to ti, kdo hráli buď záporné, nebo kladné postavy, nebo právě takové napůl. Ženský asi přidám k tomu, ale oddělím je :D Některý by si tohle zařazení vážně nezasloužily. :D
    John Philip Law snad natočil v žánru jenom Muže proti muži? Možná se pletu. Ale není tu ze stejného důvodu, z jakého tu nejsou třeba Henry Fonda nebo Charles Bronson. Vystupovali v žánru ojediněle.
    Šimon a Matouš nebudou a ani se mi do nich nechce :)
    Tarantino mi naopak přijde že spíš ukazuje na filmy, které má rád, a je mu líto, že už je nikdo nedělá. Že ho pak považují za geniálního tvůrce s nápady, které tu předtím nebyly, to je problém spíš těch, co to říkají. I když víme, jakej je.
    Americké Clintovy filmy sem nepatří, protože jsou americké. Stejně tak až tady bude Lee Van Cleef, tak nebudu doporučovat třeba film V pravé poledne, ani El Condor (ten bych teda nedoporučoval, ani kdyby sem patřil).

    OdpovědětVymazat
  6. Bez Tarantina by si nás tu asi tolik nepovídalo (no dobře, blbej příklad). Pokud vím, nikdy neměl problém s odhalováním svejch inspiračních zdrojů, ba naopak. Že ho řada lidí považuje za někoho, kým není, to je svatá pravda, ale jak nám jednou říkal jeden matikář (z toho důvodu se mi to tak líbilo): "Když milión lidí řekne blbost, je to pořád blbost." Taky lidskou blbost - a zvlášť tu masovou - odmítám považovat za bernou minci, ale Tarantino za ni zodpovědnej není. Rozhodně se nechci hádat nebo ti něco vnucovat, Tinny, jenom si myslím, že mu v tomhle malinko křivdíš.
    Kubaso

    OdpovědětVymazat
  7. John Philip Law - a co Death Rides a Horse?


    No povídá si nás tu asi tak 3. Nevím jak vy dva, ale já se existenci tohoto tvůrce a jeho filmografii dověděl poměrně nedávno, takže mě nijak nezasáhl. Hlavně když si čtu o westernech a u každého druhého je zmínka že ten pán z tohoto filmu použil hudbu nebo dialogy nebo schéma atd. Znám pár lidí, kteří ho adorují, co že to vymyslel parádního a tu hudbu jakou fantastickou udělal. A když jsem je informoval že ta hudba je z 40 let starého filmu, tak jen valili oči. Ale sahat vám na něj tedy nebudu. :o)
    Je otázka, jestli tím starým westernům pomáhá a připomíná je, a nebo je v některých případech shazuje a ztrapňuje.


    Jinak westerny osobně nerozlišuji podle toho které národnosti byl režisér nebo produkce (herci byli stejně odevšad). Ale spíš podle jejich stylu. Mezi americké symptomy patří čestní muži a šerifové, co nikdy netasí první a nikomu by neprávem neublížili, občas k tomu mají nějaký osobní problém a potřebují si ho vyřešit, stále zachraňují krásné slečny ze spárů zločinců nebo indiánů a nebo se soupeří o pastviny a dobytek. K tomu plno ukecaných ženských a sufražetek. Nemluvě o životopisných snímcích slavných desperádů i hrdinů, kterých tam mají více než dost. Třeba klasický americký western 7 statečných vlastně ani obsahem není typický klasický americký western :D

    OdpovědětVymazat
  8. Death rides a horse = Muž proti muži

    Já Tarantina, když jsem se o něm doslechl, bral jako tvůrce krváků, kde jde jenom o to, aby co nejbolestivějším způsobem zemřelo co nejvíc lidí. Pak jsem viděl Gaunery a změnil jsem názor. Co se týče půjčování věcí, o tom jsme se tu už vyjádřili. Půjčuje si často z těch zapadlých filmů, které prakticky nikdo nezná. Když ten film, ze kterého je citace, divák nezná, a je to vtipné, zasměje se. Když to navíc zná z původního filmu, zasměje se dvakrát. Krom toho upozorní na to, čím se inspiroval. Myslím, že když ohlásil Hanebný pancharty, spousta lidí se ze zvědavosti koukla na Tucet špinavců, nebo Ten prokletý obrněný vlak. Stejně tak teď se spousta lidí určitě podívá na Djanga a další westerny. je fakt, že když Tarantinovi připisovala Spáčilová v recenzi na Pancharty westernovou úpravu Beethovena, tak jsem se taky trochu naštval, ale zaprvé to psala Spáčilová, a za druhé to nebyla Tarantinova chyba, ta melodie tam prostě seděla. Mimochodem uvádění starých věcí do nových kontextů prostě k umění patří odjakživa :)

    Já dělím klasické westerny, špagety a antiwesterny. Ale špagety jsou jako jediné vyhrazeny zemí původu (i s koprodukcemi), proto se taky jmenují špagety. Kdyby dejme tomu Slováci natočili film přesně ve špageťáckým stylu, tak se tomu stejně nedá říkat špagety. (Halušky western? :D A existuje vůbec něco takovýho?) Kritérium to samozřejmě není jediné, třeba Vinnetou byla taky částečně italská koprodukce, ale špagety to nejsou.

    OdpovědětVymazat