Tak jsem konečně viděl jeden ze základních kamenů spaghetti westernu, přesněji řečeno té mexicko-revoluční odnože. A s výhradami(viz později) se mi to dost líbilo. Moc dobrý film, western jen napůl, se zajímavým dějem.
Bandité pod vedením El Chuncha přepadnou vlak a ukradnou zásilku zbraní, kterou chtějí prodat veliteli revoluce generálu Eliasovi. S přepadením banditům pomůže záhadný gringo zvaný Niño, který se k bandě přidá. Chuncho se snaží kromě pušek sehnat i kulomet, zatímco Niño vypadá, že ho nezajímá nic, než peníze. Snaží se setkat s Eliasem, což všichni ale chápou, jako že chce prostě dostat peníze. Chuncho je mladíkem čím dál více okouzlen - není úplně jasné, jestli se v
něm probouzejí nějaké homosexuální sklony, nebo v něm jenom probouzí jakési
sympatie, buď pro své schopnosti, nebo prostě proto, že je to Američan. Každopádně jeho náklonnost ke chladnému a stoickému gringovi dojde tak daleko, že je kvůli němu ochoten zabíjet své přátele.
Hlavní postavy na první pohled vypadají ploše - živelný bandita Chuncho, stoický zabiják Niño, náboženský fanatik Santo a tak dále. Nicméně jak jsem u
Sledge psal, že se mi líbilo, že postavy tam nejsou černobílé, tak oproti tomuhle jsou ploché jako figurky z vystřihovánek. Každá z výraznějších postav má hloubku, i v Niñovi se probouzejí určité emoce, i když se snaží, aby to tak nebylo. Chuncho je sice buran, ale bojuje mezi náklonností k revolučním myšlenkám a tedy přátelstvím ke svým starým společníkům, a novým úžasným kamarádem ze severu. Niño sice většinou zůstává nehnutě stát a jakoby jen pozoroval dění, ale právě on je hybatelem děje, když staré přátelství Chunchovy bandy rozloží. I on ale nakonec Chunchovu náklonnost opětuje. Santo zůstává v pozadí, ale ani on není jen prvoplánovým náboženským fanatikem, který jen hází se slovy "Amen" granáty.
Ale bez skvělých výkonů hlavních herců by to taky nebylo ono. Zvláště
Gian Maria Volonté, který se mi tady líbil asi nejvíc, odvádí vynikající výkon a táhne celý film.
Lou Castel moc hrát nemusí, ale ani on není vůbec špatný.
Klaus Kinski pod vedením dobrého režiséra pak hraje přiměřeně a nestrhává na sebe zbytečně pozornost. Moc se mi líbila scéna, kdy
Kinski přesvědčuje
Volontého, aby zůstal. Další role většinou hrají obvyklí španělští a italští herci a kaskadéři s jednou výjimkou a tou je mexický herec
Jaime Fernández v roli Eliase, i když nechápu proč na tenhle štěk tahali herce až z Mexika. Co se týče hudby, účast
Morriconeho byla zřejmě minimální, složil ji zřejmě především
Luis Enriquez Bacalov - něco se mi hodně líbilo (pomalé hlavní téma), něco skoro vůbec (rychlá melodie, který je na chlup podobná jiné skladbě z
Djanga).
Poslední věcí je politická ideologie filmu a s tou mám dost velký problém. Zase je to ovlivněné naivní západní představou sociální spravedlnosti, vycházející z Marxe, čili bohatí musejí přenechat svojí půdu chudým, kteří na ní budou hospodařit a mít se dobře až do smrti, zazvonil zvonec a pohádce je konec. Ze scény "Vítězný únor po mexicku", čili přepadení haciendy bohatého rančera mi bylo chvílemi doslova blbě. Prostě jsem soucítil s bohatým rančerem, o jehož údajné krutosti není ve filmu jediný důkaz. Jak si autoři mohli myslet, že s takovýmhle prezentováním revolucionářů můžou v někom vyvolat dojem "tak to má být"? A podle dalších
Damianiho filmů, a vůbec i podle závěru tohohle filmu je zřejmé, že si to režisér i scénáristé mysleli. Ale dá se na to zapomenout. A až na tu zmíněnou scénu to přehlédnout. Prostě vypustím poslední slova filmu a nebudu to brát jako komunistickou agitku. Budu to brát jako film o podivném přátelství dvou odlišných mužů. Nebo spíše jako alegorický příběh o první lásce. Vlastně je to jako film o klukovi co přestal kamarádit se starými přáteli kvůli holce, a když zjistil, že je to jenom ošklivá kráva, nechal ji být, ale ke staré partě už se vrátit nemohl. A jako takový film se mi to líbí.
9/10
a.k.a. Kulka pro generála, A Bullet for the General
Režie: Damiano Damiani
Hrají: Gian Maria Volonté, Lou Castel, Klaus Kinski, Martine Beswick, Jaime Fernandez, José Manuel Martín, Andrea Checchi, Spartaco Conversi, Aldo Sambrell
Hudba: Luis Bacalov
Itálie 1966
Vážně moc pěkná a výstižná recenze ke skvělýmu filmu. Ta scéna se znárodněním haciendy mi nevadila, tam šlo podle mě o záměr, aby si člověk nebyl jistej, kdo je tady vlastně ten "zlej". Koneckonců, Franco Solinas psal scénář i k Tepepovi, kterej se sice taky odehrává za revoluce, ale nakonec je ten film úplně o něčem jiným, než jak se ze začátku tvářil. Ovšem poslední Chunchova věta je děsivá, to je fakt (tím spíš, že je pronesená jakoby s nadsázkou). Kubaso
OdpovědětVymazat