UNA PISTOLA PER RINGO (1965)

"Volné pokračování" Ringo se vrací je mnohem lepší. Tohle vypadá jako rodokaps: čestný a statečný šerif, čestná a poctivá dívka, gentlemanský tatík, ukecaný stařík. Všichni v čistých nažehlených košilích, umytí a oholení. K tomu jako křiklavej kontrast hlavní hrdina, který je charakterově založenej na Clintově postavě z Fistful of Dollars, jenže je taky oholenej a vymydlenej, pije mlíko, a jeho představitel Giuliano Gemma prostě nedokáže tuhle postavu přesvědčivě zahrát. Další, ještě křiklavější kontrast, je brutální násilí, kdy banditi se smíchem vraždí každý půlden jednoho rukojmího (v Djangovi to sedí, ale tady je to jako pěst na oko). A hlavního záporáka hraje Fernando Sancho, který mi nevadí, když hraje vedlejší postavu (La resa dei conti, Il ritorno di Ringo, 10 000 dollari per un massacro), ale hlavní záporák by měl vypadat trošičku jinak, navíc se jeho postava (i další ) chová dost nelogicky. Morriconeho kýčovitej soundtrack, kterej jsem samostatně považoval za jednu z jeho nejhorších prací, sem dokonale sednul, což mu nahrabává body (a ještě mě Ennio pobavil variací na Tichou noc). Suma sumárum, nic moc. 6,5/10

UPDATE 25.12.2019 Co si pustit na Vánoce, než vánoční spaghetti western. Spousta toho, co jsem filmu prve vyčítal, pro mě dneska nehraje roli, film jsem si pouštěl s tím, že vím, co od něj čekat. Od čestného šerifa mi víc vadilo, že jeho postava je celý film přesně taková, jak dělá, spíš než ta nažehlená košile. Taky se divím, jak dlouho mi vydrželo přesvědčení, že ve špagetách je Clint a jeho epigoni. Gemma tu hraje jinou postavu, tu svoji typickou, a už mi po tolika letech a tolika filmech vůbec nevadí. Asi to bylo i lépe přeloženými titulky, že mi tu Gemma připadal i vtipný.
Brutální násilí je spíš taková špatná groteska. Různé způsoby poprav i výběru asi tvůrcům připadaly vtipné, jenže tím, že se popravují nevinní bezbranní, se tomu smát nedá. Chvilku jako bychom sledovali Osvětim, a šup, majitel haciendy, vykreslovaný jako kladná postava, s klidem hostí bandity šampaňským a krůtou. Přece si nenechá vražděním služebnictva zkazit Vánoce, když navíc může sbalit sexy banditku Nieves Navarro. 

Herecké výkony oscilují od průměrných ke špatným. Místo režisérovy manželky Lorelly de Luca bych tu spíš uvítal Idu Galli, to byla mnohem lepší herečka, a pěkné byly obě. Sancho... Sancho je klasik a jeho banda je jeden sympaťák vedle druhého (Martín, Zamperla, Gentili).
Co mi ale vadilo nejvíc je, že se tam celou druhou třetinu prakticky nic neděje. Lépe řečeno, tvůrci se nás snaží pořád něčím zabavit, ale co se nastaví do konce první třetiny, se nezmění do konce té druhé. Odsýpat to začne až když se Ringo v noci vrátí do haciendy. Morricone složil lehce kýčovitou hudbu, ale sedící, jenže zvláště perfektní skladba The Slaughter je ve filmu svým použitím zcela zabitá, takže nejpůsobivější je nakonec Hesitating Rag z počáteční loupeže. Pokud jste se dívali na Pohlreicha, ten soundtrack znáte... Hodnocení jsem skoro uvažoval, že zvýším, ale nakonec ho nechám. Z trochu jiných důvodů, ale nakonec nastejno.

a.k.a. Pistole pro Ringa, A Pistol for Ringo
Režie: Duccio Tessari
Hrají: Giuliano Gemma, Fernando Sancho, Nieves Navarro, Lorella de Luca, Pajarito, George Martin, Antonio Casas, Nazzareno Zamperla, José Manuel Martín, Carlo Gentili, Francisco Sanz
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Španělsko 1965