SABATA (1969)

Pro Sabatu existuje jediné synonymum - přehnanost. Všechno je tu dohnané do extrémů, hlavní je snaha o styl, ale bohužel všechno ostatní tím trpí. Kamera se snaží o co nejzajímavější úhly a pohyby, ale tím dochází k nepřehlednosti. Scénář se zase snaží o co nejvíc záminek k přestřelkám, ale tím trpí děj, který je příliš monotónní (Sabata získá důkaz proti padouchům a vydírá je, padouši na něj pošlou vraha, kterému se Sabata ubrání, pošlou dalšího a zase a zase a zase, přičemž Sabata pořád zvyšuje svoje výkupné). Postavy se snaží být tak cool, až jsou ploché a nudné. Sám hlavní hrdina je zajímavý jenom tím, že ho hraje Lee Van Cleef, jinak je nudný. Sám Van Cleef to táhne jenom na svým charisma, protože režisér ho nutí pořád se stejně stylově tvářit a sem tam vytáhnout bouchačku. Stejně tak oba antagonisté - William Berger se jenom šklebí, v koutku si hraje na banjo, a to je všechno, Franco Ressel působí opět přestylizovaně. Sidekicky Carrinchu a Toulavou kočku (v originále Indio) radši ani nezmiňuju, jeden otravnej, druhej pořád skáče, ale naštěstí nemluví. Stejně přepísklá je i hudba, která se snaží být co nejvíc dramatická. 6/10, protože jsem viděl i Návrat Sabaty, který je přehnaný ještě více. a.k.a. Ehi amico... c'e Sabata, hai chiuso!
Režie: Gianfranco Parolini
Hrají: Lee Van Cleef, William Berger, Franco Ressel, Pedro Sanchez, Aldo Canti, Gianni Rizzo, Linda Veras, Spartaco Conversi, Marco Zuanelli, Gilberto Galimberti, Romano Puppo, Luciano Pigozzi, John Bartha, Claudio Undari, Antonio Gradoli
Hudba: Marcello Giombini
Itálie 1969