Klaus Kinski byl deset let na nucených pracích, kam se dostal za zločin, který nespáchal. Vrátí se do města, aby se mstil. Nic víc. Průměrný western, nic nového, by se dalo říct. Jenomže způsob, jak je to natočené, z toho dělá nadprůměrnou záležitost. Celým filmem prostupuje skvělá dusná atmosféra, strach, napětí, skoro celé se to odehrává v noci, když se vysloví hrdinovo jméno, začnou krákat ptáci, vítr roznáší prach po celém městě, jsou tu tajné chodby pod městem, hlavní hrdina mizí jako duch, zvoní zvony, hrají varhany...
Antonio Margheriti (QT si půjčil do Panchartů jeho jméno) nejspíš trénoval na nějaký horor. K tomu je tu skvělá hudba a v jedné z vedlejších rolí (syn hlavního záporáka) se objeví budoucí Matouš (Šimon a Matouš jedou na Riviéru)
Antonio Cantafora. Při závěrečné přestřelce v místnosti plné zrcadel jsem přemýšlel o vyšším hodnocení, nakonec, protože pár hlušších míst se tu přece jen objeví, i když krátce, jenom
7/10.
a.k.a. And God Said to Cain
Režie: Antonio Margheriti
Hrají: Klaus Kinski, Peter Carsten, Antonio Cantafora, Marcella Michelangeli, Franco Gula, Luciano Pigozzi
Hudba: Carlo Savina
Itálie / SRN 1970
a.k.a. And God Said to Cain
Žádné komentáře:
Okomentovat