Ciakmull - L´uomo della vendetta, alias Chuck Moll/Chuck Mool /The Unholy Four (USA) je spaghetti western, který Enzo Barboni (alias E. B. Clucher) musel natočit předtím, než mohl natočit svůj plánovaný film Pravá a levá ruka ďábla. Není to zrovna špatný film, už se tu objevují prvky, které použil v dalších filmech, a i někteří herci (Enzo Fiermonte, Dante Cleri, Fortunato Arena), které obsazoval do menších rolí ve svých dalších filmech. Film jsem viděl v němčině, rozuměl jsem tak dvě věty (teprve se začínám učit německy). //Následovala snůška hovadin.
EDIT 30.1.2014 - Po téměř šesti letech znovu viděno, tentokrát v angličtině s českými titulky. Přiznávám, že prve jsem hlavně měl radost, že jsem tuto raritu složitě sehnal z nějaké německé stránky a konečně viděl. Proto jsem film trochu nadhodnotil (původně tu snad ani hodnocení ještě nebylo, pak nějakých 7,5/10) a pamatoval jsem si ho mnohem lepší, než je ve skutečnosti. Kazí ho několik faktorů, z nichž dva bych vypíchl - hudbu a scénář. Hudbu složil Riz Ortolani, prve jsem ji označil za zajímavou, dnes za otravnou a pořád dokola se opakující. Jako by si nedal žádnou práci a složil jen jednu skladbu, zbytek pak recykloval ze starších prací - aspoň ostatní melodie na mě působily dost známě, přesto, že z prvního zhlédnutí jsem si je určitě nepamatoval. Druhá věc je scénář. Námět s mužem, který býval obávaným pistolníkem, ale po ztrátě paměti je snadno oklamatelný, je celkem zajímavý, objevil se už ve Steffenově Il suo nome gridava vendetta (1968), kde ovšem šlo o něco trochu jiného. Bohužel scénář je poněkud uspěchaný a spoustu zajímavých nápadů rychle zazdí. Předně na krátkou stopáž je tu moc postav s moc podzápletkami. Na začátku tak Mann a spol. utečou z blázince, načež se přesuneme k banditům, do města, a v první polovině tak hrdiny vidíme převážně při útěku nebo jiné akci - což nevadí, dostatek akce je prospěšný. Bohužel o nich nemáme dost informací na to, abychom se o ně nějak víc zajímali. U Chucka je jasné, proč byl v blázinci, Eastman prozradí, že hrál blázna, aby ho nepověsili - ale co Martellanza a Strode? Jejich postavy jsou trošku homo, Strode je přitroublý pánbíčkář, Martellanza zase maniak, když má v ruce nůž, ale nejsem si jistý, jestli v 19. století zavírali do blázinců tupce a homosexuály. Prostě chtělo to klidně delší stopáž, aby tam bylo více o hlavních postavách. 
To, že jsem z toho po pěti a půl roce nebyl nijak na větvi bych trochu přičítal i svojí náladě - sledoval jsem to hned po zopakování Keomy, který je prostě o dost výš, a sledovat v zimě western, který se odehrává v zimě (ale bez sněhu), taky není zrovna prima. Navíc, jak jsem postřehl už tehdy, rozpočet patrně nebyl nijak vysoký, takže všechno působí omšele, okoukaně a lacině. Ještě abych se vrátil ke scénáři, přišlo mi, jako by na některé postavy na konci úplně zapomněl. Barboni to ale trochu zachraňuje, především sem tam humornými nápady, a když dojde na bitku v hospodě, naplno se ukazuje, co dovede. I na jeho obvyklé ukončení bitky "chlap praští do kamery - druhej od ní spadne na podlahu" dojde. Zajímavá byla rovněž scéna vystřílení bandy, prokládaná detaily na kohoutky a hlavně zbraní.
Herci - Leonard Mann ani Pietro Martellanza tu nemají zdaleka tak zajímavé role, jako v
o rok starším Forgotten Pistolero (se kterým toho má jinak film celkem
dost společného, třeba prostitutku, se kterou se vyspí Mann, hraje úplně
ta samá herečka v obou filmech), takže zdaleka tak nezaujmou. Woody Strode působí naprosto jako bezmozek, kdyby nehrál v kostele na varhany, nikdo si ho ani nevšimne, a vlastně totéž platí i o Georgi Eastmanovi, který si patrně pro sebe přidal aspoň ještě karetní scénu. Ze všech postav působí zajímavě jenom takřka incestní (z jeho strany) vztah hlavního záporáka a jeho sestry, ztvárněné Idou Galliovou, stejně jako Idin vztah k Mannovi - ale ani tohle scénář dobře nerozvinul a působí to poněkud odbytě.
Zajímavost: V Německu je film známý jako Django - die Nacht der langen Messer (tzn. Django - Noc dlouhých nožů). Narozdíl od zmiňovaného Il suo nome gridava vendetta, které jsem rovněž viděl v němčině, a kde hlavnímu hrdinovi jméno zůstalo, tady byl rovnou přejmenován. Jméno Django sice působí mnohem větší respekt než Chuck Mool, ale stejně je to prasečina.
Sečteno, podtrženo, není to žádnej must see spaghetti western, ale rozhodně ho lze doporučit jako zajímavost. 6,5/10
Režie: Enzo Barboni
Hrají: Leonard Mann, Pietro Martellanza, Woody Strode, George Eastman, Lucio Rosato, Helmut Schneider, Ida Galli
Hudba: Riz Ortolani
Itálie 1970
Žádné komentáře:
Okomentovat