GUN CRAZY (1950)

Noirová nálada, navozená nedávno viděným filmem Proklít, se mě drží, tak proč toho nevyužít. A dvakrát jsem se trefil velmi dobře, ač vědom si toho, že toto natočil Joseph H. Lewis, režisér Velké kombinace, jsem měl trochu obavy.

 

Nicméně Gun Crazy naštěstí disponuje na béčko velmi dobrým scénářem a režisér byl při natáčení pod takovým tlakem, že začal improvizovat tak, až to bylo ku prospěchu věci. Scénář napsal oceňovaný autor Dalton Trumbo, který se v roce 1949 pro svoje politické postoje ocitl na černé listině, a dokonce byl i vězněn. Vzhledem k nulové možnosti práce začal spolupracovat s béčkovými produkcemi a pod pseudonymi pro ně psát a upravovat scénáře filmů, které by předtím byly pod jeho úroveň. Během té doby samozřejmě tajně napsal i pár áčkových věcí, jako třeba Prázdniny v Římě. Scénář Gun Crazy tak není jen krvavou kronikou inspirovanou osudy Bonnie Parker a Clydea Barrowa, ale poměrně přesvědčivě vykresluje vztah fanatického střelce a psychopatické vražedkyně, kteří se, aby nemuseli pracovat, rozhodnou pro dráhu zločinu. A ještě stíhá být krok napřed před divákem - chvílemi jsem si říkal, že teď je mi jasné, co bude dál, a v tu chvíli se stalo něco, co jsem vůbec neočekával.

 

 A scénář dostal do rukou režisér, který se pod vlivem finanční a časové tísně rozhodl pro několik nekonvenčních kroků. Ten nejzásadnější a nejznámější je způsob natáčení scén loupeží - je v tom čtyřminutová scéna, kdy se kamera vůbec nehne z auta a vše, příjezd na místo, loupež i útěk, snímá v jediném záběru. Ale vůbec i to, že většina filmů dvojice v autech točila zepředu, zatímco Lewis kameru drží za postavami a točí z kufru se sundanými zadními sedačkami. Dost scén se točilo bez povolení ve skutečném provozu, ručními kamerami, včetně některých přestřelek. 

 

Na koho všeho měl tento film značný vliv, se nedá ani spočítat. Scéna přepadení obchodu, kde Bart a Laurie prchají v dlouhých kabátech a černých brýlích, snímaná ruční kamerou, jako by vypadla spíše z francouzského filmu počátku 60. let než amerického filmu roku 1950. Vliv bychom tu našli na Quentina Tarantina (opět na Pravdivou romanci i Takové normální zabijáky), ale třeba i na Umberta Lenziho, který ve svých filmech některé prvky použil taky (Il cinico, l'infame, il violento začíná rovněž rozbitím výlohy a jejím vykradením). A skvěle gradující závěrečná scéna mi evokovala atmosféru samurajských filmů i zombie hororů, ale nebudu psát jak, abych nezkazil překvapení.

 

Jediné, co je tak na škodu, je toporný výkon Johna Dalla v hlavní roli. Peggy Cummings je ale velmi dobrá. Zbytek herců skoro nemá cenu jmenovat, tohle je two-man show. Nicméně jinak lze Gun Crazy jednoznačně doporučit. V roce 1992 vznikl film téhož názvu, ale už podle popisu děje půjde o něco dost jiného. 8/10

 

a.k.a. Deadly Is The Female, Blázni do zbraní

Režie: Joseph H. Lewis

Hrají: Peggy Cummings, John Dall, Berry Kroeger, Morris Carnovsky, Anabel Shaw, Harry Lewis, Nedrick Young, Trevor Bardette, Mickey Little, Russ Tamblyn

Hudba: Victor Young

Produkce: United Artists

USA 1950  

THE KILLERS (1946)

Noirová klasika částečně podle povídky Ernesta Hemingwaye, která značně předčila moje očekávání. Z toho mála, co jsem o filmu věděl, jsem měl představu přeslazené limonády plné milostných scén mezi Burtem Lancasterem a Avou Gardnerovou. A to se naštěstí nenaplnilo.

 

Prvních cca 15 minut je dost doslovná adaptace Hemingwayovy povídky. Dva zabijáci přijedou do malého města, kde si v místním lokále hodlají počkat na jakéhosi Švéda. Ten však nepřijde a zabijáci odejdou. Jeden z hostů běží Švéda varovat, ale ten je smířený s tím, že po něm jdou. Tady adaptace končí a zbytek filmu je fantazie tvůrců, která sice popírá název celého filmu, protože se vůbec netočí kolem dvojice zabijáků (z nichž jeden je sám Tlusťoch William Conrad), ale drží se zásadního motivu, totiž proč vlastně k vraždě došlo a proč s tím byl Švéd smířený. Do děje tak vstupuje pojišťovací agent Riordan, který se chytá matných stop, aby vypátral nejprve identitu a poté i životní příběh zavražděného.

 

První film s Burtem Lancasterem vůbec, kde sice je uveden už na prvním místě v titulcích a hraje hlavní postavu, ale vlastně se objevuje, mimo prologu, jen ve flashbacích, ve kterých často ani nehraje centrální roli. Přesto dojem udělá stokrát více on než Edmond O'Brien, noirový dříč, který opět hraje roli, co to všechno odmaká, aby byl zcela zastíněn všemi okolo. A to není vůbec nic proti němu, jen to není poprvé, kdy jsem ho takto viděl. Stejně tak ultimátní femme fatale Ava Gardner se objevuje překvapivě málo, ale dojem jednoznačně zanechá. Předpokládám, že za pár týdnů, až si na film vzpomenu, si vybavím stejně hlavně Lancastera a Gardnerovou.

 

Protože je film retrospektivně vyprávěn očima ostatních postav, opravdu nejsme svědky mnoha milostných scén. O'Brien prostě zarputile skládá dohromady skládačku životního příběhu jednoho ztroskotance, a všechno to, čím přesvědčí svého šéfa, aby ho v tom nechal pokračovat (např. najít ztracené peníze z lupu) je jen zástěrka, stejně jako diváka ho nejvíc ze všeho zajímá pravda. V podstatě se jedná o projekci diváka do postavy ve filmu, proto je tak bezemoční, chladný a přísně profesionální.

 

Pokud vás noir zajímá, Zabijáky nelze než doporučit. Zajímavý příběh, skvělé podání, od začátku do konce diváka zajímá, co se bude dít. V roce 1964 natočil Don Siegel barevný remake, kde už jsou titulní zabijáci v podání Lee Marvina a Clu Gulagera postaveni do ústředních rolí. Léta se na to chystám. Siodmakův film (ano, tohle točil ten samý člověk, který natočil Poklad Aztéků) ale stojí za to i bez Marvina. 8,5/10

 

a.k.a. Zabijáci

Režie: Robert Siodmak

Hrají: Burt Lancaster, Ava Gardner, Edmond O'Brien, Albert Dekker, Sam Levene, Vincent Barnett, Virginia Christine, Jack Lambert, Charles D. Brown, Charles McGraw, William Conrad

Hudba: Miklos Rozsa

Produkce: Universal

USA 1946  

GIANNI GARKO 90

Have a nice birthday party, my friend... Sartana will pay! Všechno nejlepší!

CAST A DEADLY SPELL (1991)

Na televizní produkci docela dobře zpracované. Prakticky na to doplácí jen hudba, která je celá midi, a triky, které ale nevybočují ze standardu tehdejších béčkových filmů. Film ale režíroval Martin Campbell, pozdější tvůrce dvou bondovek, a kromě ne zase tak hvězdného, ale naprosto přesného Freda Warda v hlavní roli tu najdeme Julianne Moore, Davida Warnera nebo Clancyho Browna.

 

Jinak film, který se na obalu kazety jmenuje Prokletí, ale na potisku i v titulcích Proklít, je míchačka fantasy hororu a filmu noir, a v obou případech dost důsledná. Až tak, že to nejde moc dobře propojit a ve chvíli střetu žánrů před očima diváka vypukne zápas. Soukromé očko H.P. Lovecraft (ano!), všemi oslovovaný Phil (pořád jsem se nemohl zbavit přesvědčení, že Ward hraje Marlowa, dokud ho někdo neoslovil příjmením), je najat, aby našel pro starého podivínského sběratele knihu Necronomicon. Tu pravděpodobně ukradl řidič, který pokukoval po podivínově nezletilé dceři, již stařík chrání jako oko v hlavě. Na cestě za ukradenou knihou se Lovecraft setkává nejen s dávnou láskou, femme fatale, zločinným majitelem baru a jeho poskoky, nebo neochotnou policií, ale i s různými skřety, kouzly a možná samotným peklem.

 

Štěstí je, že se to ani nebere moc vážně. Nejen, že Ward trousí suché hlášky a la Marlowe (tu, že někde na světě je teď určitě ráno si snad přímo od Chandlera vypůjčili), ale občas se objeví vtipy i v hororových scénách s příšerami, což už je trošku nemístné. Nápad propojení dvou světů je zajímavý, zvláště v tom, že magie je pro všechny něco normálního a poskoci Clancyho Browna vraždí právě pomocí kouzel, ale nefunguje úplně dobře, snad kromě samotného konce, kdy film překlopení z jednoho žánru do druhého a zase zpátky zvládne poměrně dobře. 7/10

 

a.k.a. Proklít, Prokletí, Přežít

Režie: Martin Campbell

Hrají: Fred Ward, David Warner, Julianne Moore, Clancy Brown, Alexandra Powers, Charles Hallahan, Lee Tergesen, Raymond O'Connor

Hudba: Curt Sobel

Produkce: HBO

USA 1991 

DARK ANGEL (1990)

"Jsem týmový hráč!" "Ne, jsi týmový sráč!" 

Rainier Wolfcastle je zpátky! Zase mu zabili parťáka, navíc kromě drogových dealerů se musí vypořádat i s dvoumetrovým mimozemšťanem, který jen chodí, vraždí a všechno vyhazuje do vzduchu. A taky s otravným parťákem z FBI, který jede jen podle předpisů.

 

Ne, ze všech Rainierů Wolfcastlů, tzn.béčkových napodobitelů Arnolda Schwarzeneggera, je Dolph Lundgren ještě nejlepší. Taky z nich jediný prorazil do povědomí běžného obecenstva. Diváka osmdesátkových a devadesátkových akčních filmů může potěšit i přítomnost klasických záporáků Matthiase Huese nebo Ala Leonga. Českého diváka potěší slušný kinodabing s Pavlem Soukupem, Pavlem Trávníčkem, Aloisem Švehlíkem nebo Miroslavem Saicem v roli mimozemšťana, stejně jako fakt, že synťákovou hudbu složil Jan Hammer. Zbytek je bohužel akční rutina, ne úplně zvládnutě propojující lehce sci-fi/fantasy prvek mimozemšťanů na Zemi s klasickými klišé poldů bojujících s mafií. Natolik, že na hlavního mafiána, který se docela dobře představí hned na začátku, úplně potom zapomene. Nevím, jestli byl Craig R. Baxley před tímhle režisérem druhého štábu (zjištěno - byl), ale film působí, jako by ho přesně nekdo takový natočil - všechno odsýpá, ale nemá to nic navíc. To, že jsem si hned na začátku vzpomněl na Studený jako kámen, aniž bych věděl, že to byl taky Baxleyho film, už vše jen podtrhuje. 5,5/10

 

a.k.a. I Come In Peace, Temný anděl

Režie: Craig R. Baxley

Hrají: Dolph Lundgren, Brian Benben, Betsy Brantley, Matthias Hues, Jim Haynie, Sherman Howard, Michael J. Pollard, Sam Anderson, Jesse Vint, Brandon Smith, Al Leong

Hudba: Jan Hammer

Produkce: Vision PDG

USA 1990