Legendární propadák, ve své době zatracovaný (a ještě v roce 2000 prohlašovaný za nejhorší film všech dob), dnes možná nekriticky vyzdvihovaný jako ve své době nepochopené dílo. Já bych pro Nebeskou bránu spíš použil Truffautův termín "velký chorý film." Je za tím vidět nápad, je za tím vidět ambice, a ta ambice tak silně převyšuje ten nápad, že děj, na který by stačilo nějakých 140 minut nanejvýš, je roztažen na tři a tři čtvrtě hodiny. A ten děj ani není tak dobře provázaný a promyšlený.
Úvodní čtvrthodina se odehrává na univerzitě na Harvardu, kde hlavní hrdina Averell (ne Dalton) v podání Krise Kristoffersona, a jeho kamarád John Hurt právě absolvovali. Po tanečcích, bitkách mezi kolejemi a balení usměvavé dívky se přesouváme o dvacet let dopředu do Wyomingu, kde se místní dobytkářští magnáti rozhodli zatočit s přistěhovalci, kteří jim kradou dobytek a půdu. Proto najímají padesátku ostrých hochů a vypisují seznam 125 lidí, které je potřeba zabít. To vše posvěceno guvernérem státu, kongresem a prezidentem Spojených států. Zatímco Kristofferson se coby šerif snaží svůj okrsek bránit proto vraždění, Christopher Walken je jedním z najatých střelců, který bez mrknutí oka vraždí přistěhovalce. Oba je spojuje láska ke kurvě Isabelle Huppert, která si mezi nimi nemůže vybrat. Jenže i ona se ocitá na onom nechvalně proslulém seznamu. Což je možná spoiler, protože to se dozvíme až někdy po dvou hodinách.
Ono to s tou dobytkářskou válkou v Johnsonském okrsku bylo dost jinak, než jak to film zpolitizovaně líčí. Například tam nebyli žádní Rusáci. To jen Cimino se snažil o komentář ke Studené válce a ukázal Američany jako vraždící bestie, kdežto nebohé Východoevropany jako... vlastně dost zbídačenou necivilizovanou chásku, která nemá šanci se proti státnímu fašismu bránit. Upřímně ale to zdaleka není hlavní problém filmu. Perfekcionismus, který přinesl ve spojení tvrdohlaévho režiséra a geniálního kameramana Zsigmonda tak nádherné obrazy, by se dal vítat, bohužel scénář je děravý jako ústa staré ženy. Cimino vlastně neví, jestli chce vyprávět o milostném trojúhelníku, o třídním boji nebo o starých přátelích z Harvardu, kteří se potkávají na opačných stranách barikády. Vlastně tohle ví, na tuhle linii kašle a tím vlastně nechává Harvardský prolog jako totálně zbytečnou část filmu. John Hurt se ve většině filmu buď neobjevuje, nebo jen v totálně zbytečné roli.
Copak zdlouhavé tanečky a slavnosti vykradené od Forda, Cimino vůbec cituje leccos, takže dost značnou inspirací mu muselo být Tenkrát na Západě (scény, kdy regulátoři v dlouhých kabátech kráčí ke kameře nebo od kamery jako by z Leoneho vypadly, stejně jako představovačka Walkena skrz prostěradlo), scéna v podstatě zbytečné vraždy nádražáka jako by vypadla ze špaget taky (záběr s regulátory zjevujícími se nad kopcem mi silně připomněl Tváří v tvář). Vůbec příjezdem vlaku s regulátory jako by se film přepnul, do té doby to byl spíš historický příběh zasazený na Západ, kdežto od téhle chvíle je to western včetně zbytečného a velmi brutálního násilí. Závěrečná nepřehledná bitva mi pak silně připomněla moment z druhého dílu Vinnetoua, ale toho asi Cimino necitoval.
Kris Kristofferson je spíš ikona žánru v hlavní roli, Walken podává jednoznačně lepší výkon. Hurt by je oba přehrál, ale nedostává prostor. Úlisného padoucha vytvořil Sam Waterston, v menších rolích se objeví Jeff Bridges, Brad Dourif nebo Joseph Cotten. Nejlepší scéna je pak s lovcem vlků Geoffreym Lewisem a začínajícím Mickey Rourkem. Isabelle Huppertová zápasí s angličtinou a hraje v tom zejména proto, že americké herečky jejího věhlasu a kvalit by asi odmítly ukázat tolik a tak často. Nicméně na fóbii z oblečení z Kubasova výstižného komentáře na čsfd jsem si vzpomněl, sotva se poprvé svlíkla.
Co se mi nelíbilo, byla hudba. Nebo spíš její použití a mix. To, že vychází z východoevropských lidovek (i nějaké české jsem zaslechl), nevadí vůbec, ale moc na sebe strhává pozornost, a hraje ve scénách, kde by být nemusela. Třeba v první scéně s Walkenem a Huppertovou, kdy ještě divák neví, jestli se za ní přišel milovat, nebo ji přišel zabít. Je to natočené tak, že bez hudby by z toho mohlo mrazit, ale hraje přes to moc nahlas romantická skladba, která se k tomu vůbec nehodí. Motiv z An der schönen blauen Donau jsem považoval za motiv spojující bývalé spolužáky z Harvardu, a hraje i při scénách Kristoffersona nejen s Hurtem, ale i s Walkenem. Takže jsem přemýšlel, kde jsem Walkena na začátku přehlédl, než mi došlo, že tam prostě nebyl, a že to není film o bývalých spolužácích, kteří se o dvacet let později setkali na opačných stranách barikády. Čímž je ale prolog zbytečný, nicméně ve zbytečnosti kraluje epilog, který sám musel stát půl milionu dolarů, aniž by filmu cokoli přinesl a cokoli se v něm stalo.
Kdyby měl Cimino rozum a sestříhal dvě hodiny rovnou, byl by to dneska nejspíš pozapomenutý antiwestern. Monumentální stopáž tomu vytváří legendární status, který ale bohužel nenáleží filmu samotnému, spíše pověstem o jeho natáčení a jeho dopadu na americký studiový systém. Dvouapůlhodinová verze sice opravdu existuje, ale vznikla až po neúspěchu té původní, a pochybuji, že byla krácena úspěšně, tedy tak, aby se ořezalo to zbytečné a zůstalo to zásadní. 6/10
a.k.a. Nebeská brána
Režie: Michael Cimino
Hrají: Kris Kristofferson, Christopher Walken, John Hurt, Isabelle Huppert, Sam Waterston, Jeff Bridges, Brad Dourif, Joseph Cotten, Ronnie Hawkins, Geoffrey Lewis, Mickey Rourke, Paul Koslo, Richard Masur, Terry O'Quinn, Rosie Vela, Tom Noonan, David Mansfield, Willem Dafoe
Hudba: David Mansfield
Produkce: United Artists
USA 1980
.jpg)
.jpg)
